HorovatiHorovati, in der Höhe schweben. Maje za to, že lépe
za orlem
h. Sš
. II. 179. H
. řečí, hoch erheben. Nz. —
H. =
převahu míti. City svými povznášíme se či horu- jeme
v nich. Hš. Hl
. 136. K zenitu dostu- povalo dramatické umění Aischylem, Sofo- klem horovalo v něm. Lpř. Dj
. I
. 137.
— H. =
horliti, nadšen býti, sich enthusias- miren. Dch. Politika jeho vysoko nehoruje. Kmp. H.
pro něco. Us. Mtl. —
jak: se zápalem. Vlč. Zl. v oh. I. 73. —
v čem. H-val také u věcech ušlechtilých. Lpř
. Dj
. I.
147. —
H. =
velice naříkati. U Příbora. Mtl. Marně horuji a lkám. Kká.
— se = horniti se. Zbr. Báj. 40., Rr. Sb.