HovětiHověti. O časování cf. List
. filol
. 1884 441
. Sr. Mkl. Etym. 75. — abs. Pomsta hovie a slituje se
. A!b. 71. a
. On dovedl h., er verstand es sich zu fügen. Dch. —
čemu,
komu: novému proudu, Tf., sladké lenosti, Vlč., spánku
, Kká., svému myšlení. Dch
. Juž ti déle nechcem h. Dal.
III. 43. Že jsem to vděk dělal, že se jim tak h-lo ode mne. NB. Tě. 261. Páni svej chudině zle hovějí. Hr. rk
. 321. Hovej pilně hosti tomu. N
. Rada 1897. Lenoch si jen hoví. Dch
. H. čemu =
rozuměti také u Čes
. Skalice
. On tomu ne- boví. Vk. —
komu v čem. H. si v nečin- nosti; Hovejta v milosti sobě. Hr. Ruk
. 173. — si
při čem. Práce lidská při písních si hoví. Osv. V. 638
. —
si kde. Hovte údům
v stínech stromových. Koll.
184. — jak. H-la mu jako svěcené kosti. Šml. I. 145. Oráč čaká drahého plodu země trpělivě hověje
, až přijme jarné i ozimé
. ZN.