HovořitiHovořiti, na Mor. havořiti, 3. pl
. -ří, il, en, ení; hovořívati. Rozprávěti, mluviti
, po- vídati, sprechen, reden, plaudern. Jg. — Po- čechu ticho govoriti. L. S. v. 70. Celý den by hovořil. Ros. Tutě hovoření, že není svého slova slyšeti. Us. Kto málo hovorí, veľa myslí. Mt. S
. —
co. Je sě tako slovo govoriti. L. S
. v. 74 —
čím: tichými slovesy hovořili. Rkk. 30. Jg. Svým jazykem h. Lom. V lese narozeno, skopcem potaženo, koněm hovoří (= housle). Er. P. 18. —
do čeho. Hovořili jsme až do jitřního. Sych. —
o čem. Rk. —
s kým. —
aby. Pořád hovořil, aby nás bavil
. —
kde. I počechu lěsi (lechové) g. ticho
mezu sobú. L. S. v. 71. —
Ve sněme.