Hradba
Hradba, hradbička, y, f., to, čím něco ohrazeno jest. Verzäunung, Zaun, Schanze, Flechtwerk, Einfassung. Jg., Kom., D. H. z proutí pletená, V.; h. vinice, h. z prken. D. Hradbu přeskočiti. Rkk. Hradbu sbořiti. Kom. H-bou něco obehnati (plotem atd. ) D. Vinici hradbou opatřiti. Sych. H. z vozů udělaná. Br. H-bu vzdělati (ohraditi). Ros. To jest nám h-bou. Kom. Střílnice na hrad- bách. D. Země h-bou před nepřátely opa- třená. Br. H-by pevnosti: zevnitřní, přední, poboční, rohové, korunové, stříhací, klíno- vaté, městské, ramenaté, polní. Hradbu vy- tknouti. D., Bur. Ze země, otepí (hatí, vz Hať) a košův hradebních upravené hradby slovou polní (Feldschanze, Čsk. ), pasažerní; zdmi opatřené: permanentní (stálé): tvrze, pevnosti. H. odloučená (detachirte Werke, Čsk. ). Dle obrysův dostávají hradby zvláštní názvy: h. rohová, korunová, klešťová, zu- batá atd. Jednotlivé části hradební soustavy: bašta, reduta, ravelin atd. Vz více v S. N. III. Skrz hradbu něco dělati — šiditi, be- trügen. Dch.