JLitery
g a
y ještě r. 1843. literu
j za- stupovaly: gablko, neylepší, koney, ve- dlejší. Vz Šf. III. 317. a násl. —
J počítal Šf. k hrdelnicím, proč? Vz Šf. III.
572 J jest příčinou přetvořování hrdelnic v sy- kavky. Vz Sf. III. 568. — J
se
vsouvá často na Hrozenkovsku po letnicích, sykavkách,
l a
r (= ř) před:
a, e, é (= é a
í): pjatá, pjatek, mjaso, vjánoce, chljéb, šjance, čjerný, žjaden atd. Brt. Na Zlínsku: letojšek, žajkrut (zákrut cesty). Brt. V Podluží na Mor. švaj- dlena. Brt
. Víceje. Vz Zásuvka
. Černojoký. Sš. P. 101. Mjilý
. Sš
. P. 323. Na Slov. huj- sky, neznajboh. Koll. Zp
. I. 417. Přecaj, takej, včilej, brzej, venkaj, včeraj, nicej, mocej. Mor. Brt. D. 110. V piji, kupují není dle Koř. v Pdg. 1886. 85. vsuvkou k odstranění průzivu. —
Předsuvné j: Jan- cikrist, Janciaš; jinak ho místy na Slov. a na Mor
. není: idu, ilec (jelec), iž (jež)
, iný, idlo. Cf. I
. Brt. — Cf. Ht. Zv. 106. —
J. se střídá a) s
d a ď. Vz D, Ď. — b) S
l; krahulec. Brt. — c) S
v: okravuju — okra- juji, vinovať — jinovatka
. Mor
. Brt
. D. - d) S
hrdelnicemi: ještěr, chrv. gašter; malo- rus. jedbav — hedváb; oměj, rus. omeg; japnu, japiti, chapnu, chopiti. Sf. III. 544.. 561
. — e) S
z, ž : jádný, žádný; jäh — záhý; jeřáb, žerav; klij, klížiti; pojiti, pažiti; sejže m
. sežže; mlajší m. mlažší; slov. te- rajší m. terážší Čili terázší od teráz (tenráz, nunc)
. Šf. III. 544
., 561., 564. Vz tam více. —
J se vynechává. Mezi dvěma samo- hláská
m» téhož slova nalézáme
j, kteréž obyč. znenáhla mizí; svataja — svataja — svatá. Bž. 26. Mezi nestejnými samohláskami, z nichž první jiná jest než
i n. měkké
e, mizí
j a samohlásky zbylé mísí č. směšují se v jednu dlouhou, jejíž zvuk řídí se zně- ním samohlásky druhé, barví se však zá- roveň zněním samohlásky první jako: do- br?ji — dobr?i — dobrý
. Bž. 27. Cf také Bž
. 45., 46. Na Valaš. vysouvá se, končí-li se předchozí slovo souhláskou: Potkal sem u (= ju); vím věz ak ty (věc == více, jak). Ale na Kloboucku a Brumovsku přesně se vyslovuje jako vůbec. Brt. D. 65. Na Zlínsku: půčit, tróník, zbóník, příď vedlé přijdi, poď; sloveso jest (= jísti) všude ve slovostředí: zedl (snědl), zes (sněz), zest (sněst), zí (sní), naím sa. Brt. V nářečí dolském v imperat. otevřených kmenů I
. tř.
j se odsouvá: napi se, nabite, umy, zakryte. Brt. D. 54
. V Ž. wit.
j v imperat. několikráte schází: zpie- vate m. zpievajte cantate, 95. 1., 46. 8., uffate sperate, 4
. 6., ruzumyete intelligite 93
. 8. atd. Vz Gb. v Ž
. wit. 223. Na Zlínsku
j i v středosloví jen slabým přídechem zní, ba takměř mizí; kraic, moich, přiit, píává. Brt. D. — Cf. také: Archiv für slav
. Philol. II. 706. 2. pozn., Mkl. aL. 292.-295., Vra. K Mkl. aL. 36.