JenžJenž, jenžto (dříve onž) =
kter
ý, welcher. Tohoto zájmena v již. Čech
. neznají, snad obec. čeština vůbec. Kts. Jenž obsahuje v sobě tři živly: ukazovací zájmeno
ji, jehož
i tu asi tak přešlo do
e jako v jehla m. jihla, slov. igla (vz J povstává,
d); 2. přísuvku
n ob- dobnou té, ktera jest v te-n, one-n, śe-n a slov. ktore-n, konečně 3. příklonné ž
m. staršího
že. Staří nejednou užívali i pouhého
je-n, Ht. Sr. ml. 241
. Vz Mkl. Vergl. Gr
. III. 367. Sf. (Počátky strč. ml. 77., Pozn., rozkládá jenže v j-enže a
n jmenuje eufo- nickou přirážkou
. L
. J
. Fischer (Sborník vě- decký musea král. čes. Odbor historický, filolog, a filos. I. str. 34. o násl. ) má tento tvar za akkus. Vz tam. — Kromě nom.
sklo- ňuje se jenž jako
on, ona, ono s přidáním
ž (vyjmouc, že u něho kratších tvarů gen. a dat. sg. nikdy se neužívalo než jen delších: jeho-ž, jemu-ž, nikdy: ho-ž, mu-ž. Ht. Sr. ml. 242. ). Sg. nom. jenž, jež, jež; gt. jehož, jíž, jehož; dat. jemuž, jíž, jemuž; akkus. jejž n. jehož, již, jež; lok. v němž, v níž, v němž; instr. jímž, jíž, jímž; pi. nom. již, jež, jež; gt
. jichž pro všecky rody; dat. jimž pro všecky rody; akkus
. jež pro všecky rody; lok. v nichž pro všecky rody; instr. jimiž pro všecky rody. Je-li na jenž důraz, připo- juje se k němu ještě
to:
jenžto, ježto (Cf. Ht. Sr. ml. 242. )
a toto jako jenž se skloňuje, přidám se jen to: jehožto, jížto, jímžto, jichžto atd. —
V pádech nepřímých vsouvá se po přepložkách n: od něhož (m. od jehož), s nímž (m. s jímž)
. Vz On. —
Jenž se klade v nom. a akkus. pro všecky rody a čísla ne- změněné asi od polovičky 14. stol. (Jir. ),
ale je to chyba právě tak, jako kdybychom řekli: země, který; synové
, který; žena, který; dítě, který. Vz Č. Srovn. ml. 237. a Mkl. S. 81., Ježto. A Ht. píše: Staří nedali dosti dlouho hlásce
n vniknouti do ostatních tvarů nominativu obou čísel, píšíce stále v jednotném čísle: muž.
jen anebo
jenž, stř.
jež, žen.
jaž, přehlášené jež; v plur. muž.
již, stř.
jaž, přehlás.
jež a žen.
jež. V po- zdější době mužský tvar
jenž usadil se na místě všech ostatních, odkud jej tím dříve vyhnati třeba, čím je jistější, že hláska
n je- diné jemu náleží, ústrojí všech ostatních ne- odolatelně se protivíc (Sr. ml. 241. ).
Tedy: země, jež: dítě, jež; synové, již.
Jak se shoduje se substantivem, ku kterému, se táhne? Vz Který
. Otče náš, jenž jsi na nebesích. Rosa, jež roli mú skropuje
. Tkadl. Ti, již tu byli
. Dal. Vydej toho, jenž zabil bratra svého. Br. Který jest syn, jehož by netrestal otec? Br. Zdaliž ne Hospodin, proti němuž jsme zhře- šili? lír
. Ten, po němž ty túžíš. Kat, 1284
. Někteří z těch, jenž (m. již) tuto stojí. Br. I pravil všem
, ježto (m
. jižto) tu byli. Br. Měrou, jenž jí měříte (m. jíž,, kterou jí), tat váni odměřena bude. Tkadl. O kak je dobrý Buoh těm, jenž (m. již) upřiemého jsú srdce. Št, N. 181. A oheň spálí stany těch, jenž (m. již) oslepeni bývají dary. Br. Neboť nejste vy, jenž (m. již) mluvíte, ale duch svatý. Br. Tito pak jsou, ježto (m. jižto). Br. —
Ve větách přívlastkových pojí se s indikativem a konditionalem. Za starého zákona bylo sedm bratřencův, jižto tvrdě svůj zákon drželi. Pass. Všechněm lidem potřebí nějakého pra- vidla, po němž by život řídili. V. Vystavěl jsem dům, v němž by (aby v něm) přebýval. Kde Čech klade konditional, klade
Latiník qui (ut is) s konj. praes. n. imperfti,
Řek indikativ futuri. Lid se na tom usnesl voliti 30 mužů, kteří by domácí zákony sestavili.
"EdoCt trn rh'jf. ioi Tyiáxovtec aváj/ccc ékéóO-ai, oi xovq naTQWve válove ovyyeárpovóiv, qui COI1- scriberent. Vz Niederlovu Řec. mluv. §. 915. (o větách vztažných žádacích). Vz Věta pří- vlastkuvá, účelná. —
Formy gt. fem. jíž, jížto užívá se, visí-li na časoslově. Tato forma, jíž jsi užil, je dobrá.
Pakli visí na jméně podstatném, klade se přisvojovací přídavná forma: jejíž, jejíhož, jejímuž atd. (vz Její). Byl dán do vězení nějaké vdově, jejíhož manžela o hrdlo připravil. V. —
O ge- nitivě pl. jichž a jejichž vz Jejich.
Jenž za- stupuje pády nepřímé se zájmenem osobným n. dle Ht. Sr. ml. 68
.:
Ježto ve starší češtině,
co v obec. češtině
, v mor. a slov. podnes velmi často přicházejí na místě
který a jenž i v nepřímých pádech, které se však ne na nich jakožto nesklonných, než na zájmeně třetí osoby s nimi spojovaném označují. Mám děla, ježto z nich (m. z kterých) velikým kamením mohu stříleti. Jg. Věřitele máš, ježto ho
(lépe: jehožto) nemůžeš oklamati
. Jel. Služebníci Ctiradovi, jenž jest je
(lépe: jež) děvčí rukou zmordovala. Háj. Mierú, jenž jí (
lépe: jíž) mieříte, tať vám odmieřena bude
. Tkadl Jenžto jsem měl při sobě všechny ty moci, jenž on je
(lépe: jež on) měl
. Tkadl. Vz Ježto
. —
Místo jenž a kterýž, táhnou-li se na zájmena, užívá se i zájmen: kdo, kdož, co, což. Kdo oře, v naději orati má. Br. Jeden každý hledej toho, což jest bližního. Br. Vy- naložíš peníze na všecko, čehož žádá duše tvá, Zk. —
Jenž a který. Jenž je starší
. Mkl. S. 84. Tázacího
kter
ý ještě ve 14. stol
. mnohem řidčeji užíváno
vztažně nežli starého
je
nž. Ht. Šr. ml
. 242. — Který, á, é, klademe nyní míchaně vedle a místo jenž, jež, jež. Vol si jen takové lidi za přátely, kteří tě v neštěstí neopustí, jichžto věrnost' jsi zkusil, kterým se vždy svěřiti můžeš a již n. kteří ode všech lidí jsou váženi
. Mk.