Kříček
Kříček, čku, m. Vz Křik. V klíčkách všelikými šepce hlásky pěnička. Hlý. Letiac z hora dolu v křičku sa zahatil. Ppk. I. 146. Brusnicový k. Pokr. Pot. II. 49. Za- spala Anička na zelenom kríčku, zaspal i mládenec na jej bielom líčku. Koll. Zp. I. 21. (301 ). Nenaučil sem se žadnej roboty kromě bučky, kříčky přeskakovať, ib II. 59. Hocaj aký malý kríček, ale sa predsa zaň ukryje (o mužích říkají ženy). Slov. Zátur. — K., die Gabel am Wagebalken (na ramenech váhy, na vahadlu). Nz. Vz Kříčka.