KvéstiKvésti, kvísti (m. kvet-ti
t před
t v s), kvetu
(ne: květu, jako mésti—metu, plésti— pletu; vz Retnice.
Chybně: květu, květl;
e jest ve kmeni m. strsl. b (cvtt);
ě v podst. jménech květ, květina atd. vzniklo stupňo- váním, jehož není ve tvarech sloves I. třídy. Brs
. 98. Cf. Ht. Brus str
. 115, pozn
. 1.; Gb. Hl. 144. ). kvetl (kvítl), tení; kvetnu, kvítnu, nul, nouti, utí; květati, kvítati;
imper. kveť;
přec
hod. kveta (ouc). Kvésti v již. Čechách kfěct, rozkfěct, rozkfětat. Kts. Blühen. —
abs. To děvče jen kvete. Ml. Umění kvete. Ml. Hory kvetou. Růže trhati
, když kvetou. Us. Nehet kvete. Us. Měď kvete (když po ochlazení bublinky vydává). Vys. —
čím. Pěti rameny bude kvísti rod můj. Dal. K. růžemi
, Us
., moudrostí
, ctností. Troj. Jabloň kvete květem bílým. Byl. Zelená travička bílým kvítkem kvete. Er. P. 299. Tenkrát mé srdéčko láskou kvetlo; Ta marjánka mo- drým kvítkem kvete; Až dub pokvete bílou ratolestí. Er. P. 158., 177., 188. K. pěkným umýváním s obtížením služebníkův až do mrzkosti. Chč. 446. Cf. Klince, muožete už žltým kvitnúť! Rozmarínok bielým prokvitá. Na Slov. (Strom) modrým kvítkem prokve- tuje. Er. P. 500. a. (Ht. Brus. 115. 116. ) Vz Hloží, Kvitnouti. — jak. Kvete
na jalovo. Št. N. 167. —
kde, v čem. Dílo jí
v rukou kvete (= lenoch). Č. K. v slávě. V. Srdce mi v potěšení kvete. Plk. Moudrostí
mezi lidmi kvetl. Troj. Dlúho obih mezi ludem ktvieše. Rkk. 45.
Na lícech ruměnci ktviechu. Rkk. 39. Když na mém hrobě tráva kvete. Er. P. 438. —
kdy. Ta bylina
v létě kvete. Us. —
odkud. Salnitr
ze země kvete. Jg.