Pověděti, povědítiPověděti, povědíti, povím (zastr. po- vědě), 3. os. pl. povědí, pověz, (pověď, pozdější), pověda (ouc, Výb. I. 1095. 8.), děl (zastr. pověďal), děn a dín, dění;
po-
vídati, povídávati. Tvar
pověděti pokládá se za lepší než
povědíti. P. —
vypravovati, erzählen;
mluviti, oznámiti, vyjeviti, pra- viti, říci, sagen, offenbaren, andeuten, be- richten, reden, sich erklären. Jg. —
abs. Kdo rád zvídá, rád povídá (pomlouvá). Lb. Což mi jest nedal ani pověděl věda, kde by to bylo. Půh. II. 501. Vplítá-li kdo usta- vičně v řeč slovo
povídám a nedochází v řeči konce, namítá se mu: Pořád poví- dáte a přece nepovíte. Na Mor. Brt. —
koho = opěvovati (básnicky), besingen. L., Šm. —
co. Věc stalou povídati. Kom. Co neví, to nepoví (o nemlčelivém). Dch. Prostě pravdu p. BN. Co nevím, nepovím. Vz Tajemství
. Č. P. své příhody. Sych. Nejspíše opilý (dítě, blázen) pravdu poví. Us. Co mistr povídá (diktuje)
, ty po něm piš
. Kom. Ať příklad povím. V. —
co komu. Něco si povíme. Sych. Povím to pánu. Ros. Co nám povíš nového. Us. Si- mlena jí všecko povídajú (všeobecně ji jme- nují). Mor. Brt. To ti nepovím (--to nevím)
. Kde je bratr? Já ti nepovím (= nevím). Us
. Msk., Hsp. Však on ti to poví. D. O čem mladí nevědí, to jim staří povědí. Prov. Pravdu někomu p. D. Povíme jim, až tudy půjdou. Vz Odbytí. Č. Počkej jen, až sem přijde
, já mu povím (dám, posvítím, vypa- řím žaludek a p.). Us. Hý. Nepověděl než brannému a branný každému. Vz Tajemství. C. —
jak
dlouho. Budem si povídat
do svítání. Er. P. 137. —
(komu) o čem. Ně- komu o boží matce p. St. skl. O tom dluhu poviem. NB. Tč. Povím o jich postavě. Anth
. I. 94. Zejtra si o tom povíme
. Sych. Povím o tom. Kom. Co kdo nezkusil, neumí o tom povídati. Č. Povídá se o polesném, že umí pytláka přimraziti. Sych. Jakož miestem svým šíře o tom dobýváni povědieno bude. Let. 28. — V., Jel., Har., Jir. Anth. I. 94. —
co jak (
v čem, bez čeho,
z čeho,
do čeho, pod čím,
nač, nad co, v c
o,
čím,
s čím, po čem). V krátkosti, Jg, řeč v podoben- ství. Aqu
. P
. něco
bez obalu. Sych. Bez obalu a pochlebování komu co p. Sš. Mt. P. někomu něco z kořen, Kat. 434.,
pod ta- jemstvím. Kat. 2465., 275., 475. Žádali, aby pověděl pravdu pod svým svědomím. Let. 415. A protož aby nám každý z vás po- věděl
na své svědomí pod věčným zatrace- ním pravdu. Bart. 146. Jáť myslil
, že to po- vídám na šelmovství. Us. v Kunvaldu. Msk. P. něco
po poslu. Dal. 27. Já jsem vám po- věděl přátelsky
vedlé pravdy. NB. Tč
. Tu jemu povědě
ot konce
do počátku
. Výb. 1. 89
. Aby po svém listu pověděli na jich vieru i na jich dušu, co jim známo. Kn. rož. 20. A nyní táži se vás, abyste mi pověděli
před pánem Bohem
na svou víru a duši, jste-li. .. Us. Hý. Nezlobte se, nepovídám vám to
s ou- tržkem. Us. Všk. Všem
nad hlas pověděl. St. skl. II. 62. Nad vrch já povědě, co vědě. Jir. Anth. I. 93. Lež
z úmysla p. Št. N. 141. Svýma dvěma učedlníkoma pod tajemstvím to pověděl. Pass. 991. V zájem si věc p. Dch. Někomu
na vlas něco p. Us
. P. komu co na rozum •= pravdu do očí. U Opav. Klš. P. něco
celými ústy. Bart
. 73. P. někomu něco
v oči, Smil v
. 1404.,
do očí, Er. P. 91., do péra (diktovati), Sych., Šm., do ucha (pošeptati). V. —
co k
e k
omu. Háj. Proč k něj ně- čeho nepovieš ? Kat. 764. —
co komu čím: věrnou řečí. Troj. Pověz nám věštbami svými, z které nám země radíš vzíti kněze. Dal. 10. Českým jazykem p. Aqu. —
co kde:
před Bohem, před soudem. Us. Protož pověz tuto
před těmito dobrými lidmi, čehož jsi pově- ; dom. NB. Tč. P. někomu něco mezi čtyřma i očima,
lépe: soukromě. Ml. P. někomu něco
na poli,
v lese atd. Us. —
co na koho: Povím na tebe, že ... . Sych
. Poviemť jednu vinu na m. Kat. 770. Pověděl na Čenčle z Brusného. Pč. 24. Ať to na mne nepovíš! Us. Dch
. —
co komu proč: pro přízeň. J. tr. —
co kdy. To povědě
v svej truch- losti. Výb. I.191. P. někomu něco
na utěku. Kat. 1926. —
že. Povídá se, že se nepřítel na nás strojí. Sych. Povídá, že tam byl. Us. Jel jest do Zálese poviedat, že jest již umřel Jan. NB. Tč. —
s adv. P. něco krátce, V., z krátka, D.
, pošepmo, dobře, pořádně
, jasně
, zdlouha. Us.
, Šm. Nadělala klevet, až horko povídati. Sych. Z příma to povězte. Sych. To je hodně pověděno, das hat sich gewaschen! Dch.