RozpustitiRozpustiti, il, štěn, ění;
rozpouštěti, ěl, ěn, ění:
rozpušťovati =
různo pustiti, aus einander lassen;
povoliti, rozšířiti, auslas- sen ;
tekuté učiniti, rozliti, zerlassen, zer- gehen lassen, auflösen, schmelzen;
se =
te-
kutým se státi, rozehříti se, zergehen, zer- schmelzen, aufthauen, zerfliessen;
rozpad- nouti, sich zertheilen, aufgelöst werden;
oslabiti, schwächen;
dáti se, geben, einlas- sen. Jg. —
co koho: radu, Pr., sněm, vězně, Bern., shromáždění, Kom., Br., vojsko, šaty (povoliti), D., špačky rozpouštěti (žertovati), Us., jazyk, plachty (povoliti), Har., křídla, koně (uzdu mu pustiti), někoho (vše mu po- voliti) ; máslo, rudu (tekutou učiniti). Us. R. spolek. Us. Dch. Pak král Jiří r-stil pole. Let. 187. Zlosť své šípy r-la. Hus III. 119. R-stiti koně (vypřáhnouti). Sl. p. 103. —
co, se čím (kudy): vodu trubami r. Us. R. kovy, olovo, vosk, máslo ohněm (tekutým učiniti). Ros., V. Tlučené zlato živým stříbrem r.,
něco (cukr) vodou r. Vys. Chechtáním ústa rozpouštěti. Hus I
. 263
. Vosk ohněm, ctnosť chloubou se r-ští. Sš. Mk. 87. R-stil by se závistí. Lb. Prudkými výklady se rozpou- štěti, sich in heftigen Diatriben ergehen
. Dch. Sněhové horkem se rozpouštějí. Us. —
co na co. Svůj nešlechetný jazyk na ublí- žení té panny rozpustila
. Ob. Pan. Pán Bóh rozpúští jazyky utrhačóv na své vyvolené, zdaliby co chlúbky v ně vpustilo, aby jazyk utrhačóv to vyčistil. Hus. I. 239. —
kudy. R-la vlásky po pravém rameni. Sš. P. 777
. R-stil syneček vraný koně po něm (po poli). Sš. P. 361. A r-stil zlaté pérečka koníčkovi po hlavě. Sš. P
. 241. —
se o kom —
roz-
mluviti se o kom. Šml. —
se od čeho: od velkieho žaľa. Sl. p. 112. —
co jak: na rózno. BO. —
co, se kde. Cukr
ve vodě se Rozpouští. V. Měď
před míškem roz- pusť. Vys. Vosk
na slunci se rozpouští. V. —
se v co. Těla v živly se rozpouštějí. Kom. Rozpustil se v smích (dal se). V. V ne- střídmost se r. Eus. —
se do čeho: do pláče ( = se dáti). Bern. — se
. Sníh se r-stil. Us. Že mázdřice porušena není, ale
se roz- pustila (oslabila). Ras. —
se k čemu. A to se stává, když Kristus duši věrnú svým vnitřním vdechnutím nadchne a ji k nebe- ské žádpsti ponukne a ona se k té řeči jaksi rozpustí. Hus III. 62
.