Ruka
Ruka. Cf. Šrc. 420.—421., Mkl. Etym. 276. R. počíná se od lokte. Na ohybu lo- ketním vyčnívá vzadu okovec (olecranon) a napřed jest příhbí (plica cubiti). Na ruce jest první čásť (hned u kloubu) zápěstí (carpus) a mezi ním a prsty záprstí (meta- carpus). Na obou jest dlaň (palma) a hřbet (dorsum manus). Stff. v Enc. p. I. 271. — R. = celý úd atd. Už, když byl děckem, musili ho z ruky na ruku předkládati (byl neposeda). Tbz. Má ruky jako hůlky (tenké). Slez. Šd. Spíše chci přijíti o ruku, než abych . . . Sá. Na velké ruky skládati (se diviti). Val. Vck. Nosil by ji láskou na rukou. Us. Fč. Aby ti r. upadla! Us. Tkč. Klesá mu ruka (nemůže nic trefiti: nerad dává). Čce. Tkč. Na rukú nositi b udú tě Ž. kl. — R. v užším smyslu. Ve žních je
ruka boží otevřená; Pustil si stěstí z ruky ;
Má ruce jako hraběnka (bílé, měkké a p.),
jako kladiva (veliké); Umí něco vzíti do
ruky (je obratný); Má ruce zmrzlé jako
hrábě. Us. Tkč. Ruku, ručičku, ručinku
líbám. Us. Bez toho je člověk jako bez
ruky. Us. Dch. Ruce na ramena, Hände
auf die Achseln, v bok, Hüften fest (v tělo-
cv.)! Rgl. Všecko ji z rukou padá (neši-
kovné). Us. Kšť. Bůh dal ruce, bys jimi
bral. Kká Td 253 Dostal do ruky pěknou
kartu. Us. Fč Kdyby mne i vás mohl
v ruce zavříti přede vším zlým. Čm. Zuz.
100. Ruce jich jsou plné krve. Bart. 283.
R. ruku soudí; R. ruce známa (od kohos
vzal, tomu odveď; Komus dal, na tom po-
hledávej). Mudr. 347. Prostřel si ruku tvú.
Anth. I. 3. vd. 7. K sobě ruce skloně,
k sobě ruce krče (lakomý). Smil. R. boží
koho vede, toho nikdo nezavede. Kde r.,
tam i hlava; Prázdná ruka ubíjí přítele;
Bílé ruce milují cizí práce; Každá r. pěkná,
která dává. Us. Bž. — Hádanka o ruce,
prstech a tělu. Vz Prst (dod.). — R. vzhle-
dem k práci. Hrabe rukama i nohama (la-
kotí). Us. Tkč. Dělati rukama svýma. Št.
Kn. š. 32. Větší dílo mnohé ruce spraví.
Dik. R. líná uvrhuje v nouzi, pracovitá
obohacuje. Us. Hkš. Z holých ruk ještě
nikto nezboharol. Slov. Orl. IX. 248. Ruky
tu třeba, ne huby. Sb. uč. Blaze tomu ko-
váři, jenž na obě ruce kuje. Č. M. 215. — R. vzhledem k moci atd. Kohož se mocná r. a pravice božská dotkne, proti němu se všichni pozdvihnou. Us. Hkš. R Páně příkře dotkla se jeho života. Světz. 1874. 554. Ne- vložil naň ruky (nebil ho). Us. Tkč. — R. vzhledem k jmění atd. Holýma rukama nic nespravíš; Nepustí statek z ruky; Lepší vrabec y ruce, než holub na střeše; Od této chvíle vezmu bič a opratě do rukou (budu sám hospodařiť). Us. — R. vzhledem ku přátelství atd. Je s hanbou jedna r. (nic si z hanby nedělá). Us. Knrz. Aby nad tím svú milostivú ruku držel. Výb. II. 1368. a j. A protož toběť se cele na ruce pokládám (do tvé vůle se odevzdávám). BR. II. 35. a Bože, v tvoje rucě všichni porúčieme duše. Výb. II. 18. Kdo tak mluví, ruku mu drží (nadržuje mu). 1606. Wtr. — R. přenes. Všemocná r. osudu. Vrch. — R. s předlož- kami. Dostala se do dobrých rukou (dobře se vdala). Němc. Přišel do pěkných (čistých) rukou (iron.)! Us. Tkč. — Nemám nikoho k ruce. Dch. Co nám historie o tom k ruce podává. Šf. Strž. II. 631. Od lidí k mé ruce slib přijal; Hradištko jest k ruce JMti kú- peno. Arch. VII. 74, 414. — Býti někomu na ruku (pomáhati mu). Bkř. Měl pány sobě na ruku. Let. 328. Ten každý na svú ruku člověkóv blíž do sta zabi. Alx. V. v. 1639. (HP. 40). — Všecky věci podle vinše pod ruku mu šly (dobře). Výb. II. 1622. Kaž svolati pány atd., což jich pod tvú ruku sluší. Ib. 41. Žej' jim vše pod ruku šlo. Št. Kn. š. 161. — Peníze jsou v dobrých rukou. Us. Fč. Má to z ruky (jest od toho příliš vzdálen, je mu to ne- pohodlno a p.). Us. Pdl. Prosím o smrť z tvé ruky. Vrch. — R. = rychtářova hůl Wtr. exc.