Skorý
Skorý, skůrý, skoroušký = brzký, rychlý, raný. Jg. Strsl. skor?, citus. Sr. strhorněm. sk?ro (citius; sr. též strhornněm. schiere, schier, Hý.). J. Schmidt z. Gesch. d. indo- german. Vokalismus 2. 420., Mkl. aL. 70. Schnell, zeitlich, frühzeitig, hurtig. S. vy- dání, Krok, ovoce (rané). Zlob. Jakož uro- zený pán p. J. jest nám rukojmě jeden podlé jiných a dobrých lidí za kníže K. za summu tisíc zl. jistiny a když jest čas pla- cení přišel, jsa napomenut od nás a vida, že vyvazen není, aniž rozuměl, by v času skorém od již psaného knížete vyvažen býti mohl. Tov. 156. S. žebrák nosí plnou ka- belu. Tr. Daj Bože večera, daj ho Bože spíše než ho bylo včera, večera skorého, rána neskorého. Sš. P. 559.