SlátiSláti: šľu a šeľu, šľeš, šeľeš, šľe a šeľe, novoč. šlu; šľe, šľúc a šeľe, šeľúc; za šeľ bývá šéľ. Gb. Cf. List. fil
. 1878. 209., 1882. 117. Jednoduché
šlu vyšlo z užívání. —
co, koho (kam). Posly
šelíc. Arch. VII. 652. Ta láska nás
v objetí smrti slala. Vrch. Listy sláti 1450. Šele posly. BO. Posly šle. Půh I. 126. Šle je
v oheň. Št. Kn. š. 5. Slal sem
na Rabie; Když jsem
k tobě slal paní Martu; Keblanskaj ssiele ke mně a ptá sobě u mne pěšiech. Arch. VII. 332., VIII 10., 134. Chtiec jej sláti k Vyšehradu. Hr. rk. 7. Ty mě šeleš k Alexandrovi. Pass. mus. 392. Slal
před sebú veliké poklady do onoho ostrova. Anth. I. 166. Koho chtie,
do pekla šelí. Hus I. 225. Já, vy šli jako beránky
mezi vlky. Ev. víd. 90. I já šli vás. Ib. 44. —
co komu. Listy Čechóm slal. Výb. II. 253. Král šele listy své krá- lové. Št. Kn. š. 4. Toho dne se utěšili šlíc
mezi sebú druh druhu krmě. BO. —
od- kud. Slunce blesk šle s blankytného trůnce. Kká.
Za rodiči
z dálky slavše: S Bohem! Kká. Td. 44. —
(kam proč).
Do říše šele proň Arch V. 437. Častokrát poň sláše GR. Mus. 1862. 379. —
jak. I poče je sláti
po dvú. Ev. víd. 77. Ani osob v
hro- madu šlíc ani podstaty rozdělijíc. Št. Kn š. 14. Jiného
miesto sehe slátí. Krist. 2. a. —
kudy.
Po rozličných zemích
u pilném po- selství jeho slachu. Pass. mus. 384. Král posly své po zemích šle. Mill. 70 —
kdy. I jiní Tatarové
v ten hod šlí sobě dary. Mill. 62 --
oč. Jakož jsem o to slal. Arch. VIII. 17.