2. Smyk
2. Smyk = smykaný povoz. Týž den vyvezli dva (pacholky) na smyku a sťali je; Vezen jest (zvon) na nízkém smyku s kolečkami. Let. 318., 325. — S = vrch stromu se suky, který vzadu k saním se přivazuje, aby je s víchu zdržoval. Hdk., Hk. — S., vz Plaz, Mkl. Etym. 311. S po- zemní, Erd-, dřevný, Holz-, mokrý, nasse R., sněhový, Schnee-, suchý. Trocken-, vodní, Wasserriese, prkenný, Bretter-, le- dový, Eis-, rozkladný, Fach-, stálý, Lager-, kládový, tyčený, Stangen-, částečný, Stück- riese, -Riesbahn. Sl. les., Škd. — S. země = sesutí země, Erdabrutschung, f. Sl. les.— S. = smyčka. Udělati na šňůře s. U N.
Kdýně. Rgl. — S. = kůl kravám na krk
zavěšený, aby neběhaly. Laš. Wrch. — S. = tanec lašský, podobný koulané. Brt. N. p. III. str. XLIII.