Čech
Čech. Dobrovský Gesch. 65. vykládal toto jméno jako minulý čas od slovesa četi, t. j. počínati, jm. Čech tedy co počínající, jenž něco začíná nebo začátek (Mus. 1827. II. 3.). — J. Kollár od kmene těch, jako ve slo- vech potěcha, útěcha. — J. Jungmann jako snad stažené ze jména Česlav a jméno ná- roda od vůdce Čecha. — Pav. J. Šafařík od kmene čaju, odkudž čas, čáka, čakám č. čekám (Strž. II. 428., 455., 457.). — Šej- nocha od skandinavského jména skoegh n. schach, jež znamená tovaryše (lecha) pro zbojnictví ze země vypověděného. — Fr. Sasínek od slova číhati n. čichati ve smy- slu : lovec, bojovník.— Fr. Prusík od jména Časta. (Původ jm. Čech. V Praze 1885. Ze zpráv o zased. Král. čes. společn. učené. Jag. Archiv X. 1. str. 218.), Ott. V. 890.— Fr. Slavík na základě histor. pramenů jako skrácené vlastní jm. staroslovanské Česti- slav, Ctislav. (Mus. 1890. 568. nn.). — Ig. Hošek v Mtc. XV. 215. nn. ze skrácení slovu: čeledín = člen čeledi čili rodu (ro- dák). Čechové tedy = členové téhož rodu či rodáci; anebo od čelB n. čela (rod) pří- ponou -ák n. -ín, čelák n. čelín = člen rodu či rodák. — Pl. Česi, Čechové. Št. Strž. II. 457., Šf. III. 429. Němec a Čech v 15. a 16. stol. v Čechách. Vz Wtr. Obr 136.—170. Nebude viděti Čecha. Alx. B. 87. Co Č., to hejtman. 15. stol. Cf. Mtc. XVI. 65. — Č. Jan. Cf. Tf. Mtc. 209. — Č. Svatopl. Tf. Mtc. 249., 250., Bačk. Př. 180., Pyp. K. II. 537., Ott. V. 891., Světz. 1880., Liter. listy. 1886. — Č. Adolf (Taus- sig), hud., naroz 1841. Srb. 170., Ott. V. 891. — Č. Kar., operní pěvec. Vz Ott. V. 891. — Č. Kar. Otak., spis., nar. 1842. Vz Ott. V. 891.