ČechČech.
Dobrovský Gesch. 65. vykládal toto jméno jako minulý čas od slovesa
četi, t. j. počínati, jm.
Čech tedy co
počínající, jenž něco začíná nebo
začátek (Mus. 1827. II. 3.). —
J. Kollár od kmene
těch, jako ve slo- vech potěcha, útěcha. —
J. Jungmann jako snad stažené ze jména
Česlav a jméno ná- roda od vůdce Čecha. —
Pav. J. Šafařík od kmene
čaju, odkudž
čas, čáka, čakám č.
čekám (Strž. II. 428., 455., 457.). —
Šej- nocha od skandinavského jména
skoegh n.
schach, jež znamená tovaryše (lecha) pro zbojnictví ze země vypověděného. —
Fr. Sasínek od slova
číhati n.
čichati ve smy- slu : lovec, bojovník.—
Fr. Prusík od jména
Časta. (Původ jm. Čech. V Praze 1885. Ze zpráv o zased. Král. čes. společn. učené. Jag. Archiv X. 1. str. 218.), Ott. V. 890.—
Fr. Slavík na základě histor. pramenů jako skrácené vlastní jm. staroslovanské
Česti- slav, Ctislav. (Mus. 1890. 568. nn.). —
Ig. Hošek v Mtc. XV. 215. nn. ze skrácení
slovu: čeledín = člen čeledi čili rodu (ro- dák). Čechové tedy = členové téhož rodu či rodáci; anebo od
čelB n.
čela (rod) pří- ponou -
ák n.
-ín, čelák n. čelín = člen rodu či rodák. — Pl. Česi, Čechové. Št. Strž. II. 457., Šf. III. 429. Němec a Čech v 15. a 16. stol. v Čechách. Vz Wtr. Obr 136.—170. Nebude viděti Čecha. Alx. B. 87. Co Č., to hejtman. 15. stol. Cf. Mtc. XVI. 65. —
Č. Jan. Cf. Tf. Mtc. 209. —
Č. Svatopl. Tf. Mtc. 249., 250., Bačk. Př. 180., Pyp. K. II. 537., Ott. V. 891., Světz. 1880., Liter. listy. 1886. —
Č. Adolf (Taus- sig), hud., naroz 1841. Srb. 170., Ott. V. 891. —
Č. Kar., operní pěvec. Vz Ott. V. 891. —
Č. Kar. Otak., spis., nar. 1842. Vz Ott. V. 891.