1. Střen, u, střen
1. Střen, u, střen, ě, m. dřen nebo jádro, duše ve stromě, medulla, das Mark. Výb. I. 788., Sal. 77., Ras., Rst. 498. Cf. sr?do ve sr?dce cor. Mkl. B. 116. — S. = prostředek v kosti, das Mark. — S. ve vředě, sršen, sršán, dřeň, der Eiterstock. Sal., Nz. lk. — S. = prostřední, prázdné místo ve stro- mu přátel krevních, odkudž vzhůru jdou otec, děd atd., dolů syn, vnuk atd., po stra- nách bratr sestra atd. Brikc. pr. m. 64., 12.