Svoliti
Svoliti, il, en, ení: svolovati, svolívati = vůlí svou přistoupiti, dovoliti, einstimmen, willigen, willfahren, bewilligen, einwilligen; po vůli býti, zu Willen sein, einwilligen; zvoliti, erwählen; se = sjednotiti se, jedné vůle býti, srozuměti se, einwilligen, sich ver- willigen. Jg. — abs. Mhourni, že svoluješ. V. Potřebuje-li kdo přímluvy, svol. Kom. — k čemu. Svolil k tomu. Us. K tomu jsme milostivě s. ráčili. Zř. F. I A. II. Nesvoliti k něčemu. J. tr. Svoluji k tomu jednání. Us. Co ona tomu řekne, jestli ona k tomu svoluje nebo ne. Us. Brt. Chtěli k tomu s., i nemohli přes obce. Let. 298. K jejichžto prosbám ustavičným a mnohým s-li sme; A když fojt k tomu s-lil, puojčil jie peněz; Holub s-lil k tomu, aby jeho sukna Kuklík prodal; Poručník nechce k tomu s.; Žena k tomu (ku prodeji) s. nechtěla; Ona také k tomu trhu s. nechce, leč jí polovici dodá těch peněz. NB. Tč. 98., 143., 185., 204., 258. K čemuž sotva svolivše šli; Albrecht k nižádnému pokoji s. nechtěl; K nábo- ženství jich svolil a kommunikoval; Někteří páni čeští nechtěli k tomu s. Dač. I. 49., 79., 157., 324. S. k něčí prosbě. Chč. 637. — Háj., Jel., D., Br., Vrat., Nz. —(co) konmu, čemu (jak). Nechtěl tomu živou věc, s. Sych. Někdy muž ženě svolí ústy lstivě chtě. aby přivolila. Hus II. 39. S. někomu něco. gewähren. Us. Dch. Poněvadž sou z obou stran sobě lidi svolili na jich věření chtiece přestati. NB. Tč. 48. Ještě sobě svolili tu sobotu po sv. Janě. Půh. I. 211. Pražané žalovali, že stav panský a ry- tířský ledačemus (na sněmich) bez nich svolují. Dač. I. 129. Jan mlčením svědomie tomu s-luje. NB. Tč. 29. Nesvolil um (nebyl mu po vůli). Jel. S velikou nesnází tomu svolil. Sych. — (komu) proč. Svolil jest z prosby. Schön. Kurva z úplatku každému svolí. V. Pevnosť Turkům z úplatku vzdáti svolovali. Dač. I. 194. — komu v čem. V těch věcech mu svoluji. Jel. - komu čeho kde. Jakých znamenitých kontribuci jemu na sněme svolovali. Skl. II. 20(5. — s inft. S-lil pokoj s ním učiniti. Br. Strany svolily na tom přestati, co by svědkové vyznali. NB. Tč. 62. Sněni jest zavřín, na kterémž s-li se páni stavově dáti Melicha- rovi Glöselovi summy peněžité 20000 kor míš. Dač. I. 238. S-li se právo pustiti. Tov k. 33. By ona s-la dostač cě. Sš. P. 387. — co, o čem. Takto o tom svolujeme. Zříz Ferd. — koho. Svolil krále římského (spolu zvolil). Dal. — se (shodovati se). Tam šťastně bojují, kde se šťastně svolují. C. M. 112. To mohou (úředníci desk), kdy a jak se strany svolí (sich einigen), opraviti. Zř. F. I. C. XIX. — O. z D., Vl. zř. 15. — co (se) jak: mhornutím s. V. S. co bez roz- mýšlení. Ml. By proti svým svobodám měli to jemu s. Vl. zř. 472. Jednou myslí se s. (sjetnotiti). Háj., Troj. Všichni za jednoho člověka svolili se. Vyzn. — se, co kde. nač. Jednomyslně na sněmu se svolili a zapsali. V. S. se na smlouvce. V. Nejvyšší purkrabí má moc zemany všecky, kteří se předen přivolají aneb odvolají a naň se svolí, souditi. O. z D. Svolili se na radnici Hus II. 115. Stavové na sněmích svolujíce veřejné poplatky svolovali je obyčejně pc úroku. Pal. Rdh. 177. Na sněmu berně svo- lena. Dač. I. 188. Svědomie, na kteréž obi strany svolily, vyznávají, že na tom purk- rechtu . . . NB. Tč. 166. S-li sú na lidi S-lí se obě straně na p. Lacka; pan Lacel uslyše dsky i listy podlé toho suď; Jakož jsú se naň s-li; Poňovadž jsú se na sva- tebné lidi obapolně s-li, mají na nich dosti míti. Půh. I. 316., II. 321., 327., 447. (Tč.). se k čemu. Svolivše se i k tomu. Koc. Kdo se dobrovolně k čemu s-lí, toho žádné právo nerozvodí. Rb. Abyste se dobrovolně k tomu s-li. Žižkův řád. Ješto se k dskám bez póhonóv s-li. Půh. I. 314. — Solf., Nz. i Vz Naříkati koho oč. — se oč. Pražané a jiná města hlas míti mají a to z té příčiny, poněvadž, oč by se s-li, vedlé pánuov a rytířstva pomáhati povinni byli; Nadepsané strany jsú se dobrovolně o to svolili. Dač. I. 129. Když se páni o koho svolí, aby za pána přijat byl. Tov. 39. Nemohou-li se o pobídku svoliti a smluviti. Tov. k. 203. O tento toliko samý (= jediný) artikul se s-li na témž sněmu. Vác. XX. Oč jsú se svolili. Půh. II. 65. Oč by se koli tito dva stavové na obecném sněmu s-li, budou moci práva přičiniti aneb ujíti. Vl. zř. čl. 554. Strany se o smlouvce smluvily. V. Lečby se strany dobrovolně s-ly o kterú při. V., Zř. F. I. A. XVI1L, B. XIII. Pakli by se strany o jednoho přísežného s. nemohli, tehda každá strana jednoho vyvol. CJB. 417. S. se o při (sich vergleichen). Vl. zř. 13., 402. — se v čem. A oč se koliv v mod- litbách svolují. Pís. br. Abychom pilně při- kázánie jeho plnili, s ním se ve všem s-li a jeho nikdy nezapomínali. Hus III. 132. - aby. Svolím tomu, aby po tvé vůli bylo. Sych. Svolí-liž jednorožec, aby tobě slúžil a u jeslí tvých aby nocoval? Job. 39. 9. A oni faráři a mnišie tak sú se s-li, aby mne nedopustili; S-li židé, že ktož vyznal, že on jest Kristus, aby ze sboru židovského byl vyvržen. Hus II. 113., 174. (Tč.). — v co. Nz. Dějeť se pak kupování a pro- dávání, kdyžto trhodéjce svolí se v určenú cenu. ČJB. 363. Znamenie jiného pověděti neumiem manželom, že je Bóh v manželstvie svolil, jedné to, když . . . Hus I. 205. Vz Počet. Kol. 48. — nač: na jisté výminky, eingehen. J. tr. — se na čem. Na čem by se v plném cechu s-li. Sedl. Rychn. 40. Na tom jsme se s-li, aby každý vůli toho měl. Zř. m. 1604. (Tč.). My svrchu psaní na tom jsme se s-li. Bart. I. 24. — k čemu zač. Za 6000 hřiven stříbra svolil císař k trhu. 1192. Pal. — se s kým. A také Kristus se svú sv. cierkví zasě sě svolil, aby ot nie lna věky neotstúpil; Taktéž všecken sbor cierkve svaté zde rytěřujície svolil se je s Kristem, že nikoli nechce sě od něho dě- liti; S Annú nenie manželstvie, neb vóle, která činie manželstvie, ta nikdy nebyla s-la s Annú, nýbrž s Dorotú. Hus III. 202., 206. (Tč.). — co na jak dlouho. Od lae- tare svolili sobě rok do soboty po svátosti bez obú práva pohoršenie. Půh. I. 211.