TichýTichý;
tich, a, o;
kompar. tišší, tišejší; tichoučký, tichounký. Strsl
. tihB, tranquillus; lit. t
?kas ist entlehnt, Mkl. L. 130.
T. =
hnutí nemající, pokojný, ruhig, still. T
. po- větří, větříček, čas. V. —
od čeho: od větru. D. —
T. =
bez velikého hnutí, still, sanft. T. moře (nezbouřené; 2. das stille Meer, die grosse Südsee, tichý ocean mezi Amerikou
, Asií a Australií, vz S
. N. )
. V. Nevěřím té tiché vodě, ich traue dem Land- frieden nicht. Dch. Tiché moře k vlnobití skrz vetry sa zburí, tichý človek skrz tvoj nemrav k hnevu sa nadurí. Slov. Tč. Tichá voda tichá zakalila si sa, moje potěšení od- dálilo si sa. Sš. P. 263. Tiché vody břehy podmývají
. Č
. M. 270. T. voda bývá hlu- boká (břehy láme n. břehy bere, podmílá, podrývá, ryje, reje, na Slov
. myje, nebo: hlubší bývá, nebo: podrývá, prudká pak předse běží, nebo: ráda se výří = člověk zevnitřně pokojný uvnitř bývá neklidný). Jg. T
. oheň (mírný)
. Jest tichý, ale lichý (o nábožném pokrytci)
. Č. —
T. =
bez hlasu, bez šustu, ohne Laut, ohne Geräusch, still. Tichým býti (mlčeti); t. noc. V. Jest tam všechno ticho
. Ros. V tichej Praze
. Rkk. T. háj, večer, obydlí
, lov (bez hluku n. bez střelby toliko tenety atd. ), deštíček, Us., chod, hlas (temný). D. T. dřepění; T. mí- stečko; T
. činnosť. Us. Dch. T. společnosť (úředně neoznámená
, neprotokolovaná)
. HGB. Otázal se tichým duchem (šeptem). Drsk. Aby nám pámbu dal tichého deščička. Sš. P. 723. Z trestánie tichého budeme polep- šeni. Hus I. 247. Tichými slovesy hovořili
. Rkk. Jest tichý
, jakoby ho tu ani nebylo. Us. Tichý jako pěna (jako beránek. Cf
. Jest pravá ovečka). Č. Vz Pokorný. Tichý jako myška. Šm
. Mluviti tichým hlasem
. Ml.
—
T.,
o citech, o vášních, hlasem nebo hnutím se nejevících, still. T. modlitba, ra- dosť
, soud (tajný), mše (malá, nezpívaná), musika (když každý tak se pohybuje, jako by na nějaký nástroj hudl; Jg.; 2.
svrab, prašivina, die Krätze. Má tichou muziku. Us. Jg. Šm. ). S tichou odejíti (jíti, nic ne- říkaje). Us. Tichý piják; Oddati se tichému pití (chlastu); Žíti v blahém tichu
. Us. Dch. Žije s ní v tichém manželství (nemanželsky). Us. Buď s tichou; Seděl pěkně s tichou
. Mor. Šd. —
T. =
pokojný, klidný, krotký, vlídný, povlovný, dobromyslný, still
, einge- zogen, mild, gelassen, ruhig, sanftmüthig, sanft, fromm, friedlich. Jg
. T-ý život, V
., duše (dobrá), mysl (člověk tiché mysli), smrť (lehká)
. D. Dnes měl nemocný tichou noc; Starý učitel byl tichá duše
. Ml
. Za- smušilých, přílišně tichých hleď stříci se tváří, ráda tichá břehy podmýlá voda, ráda se víří. Km. Cat. pouč. Nebo ty, hospodine, sladký a tichý. Ž. wit
. 85. 5. T
. povaha. Dch. Byl to muž srdce tichého, jednoduchý a přímý. Us. Dobrotivosť činí tiché, aby se nehněvali; Blaženi tiší, neb oni vlásti budú zemí. Hus II. 426
. (Tč
. )
. Jakž tich byl, všem na vojnu vstáti kázal
. Dal Panenko, se- dávej v koutě, budeš li t-á (hodná), najdou tě. Prov. Vz Pokorný (strany
pořekadel). — k čemu. Sluha boží musí býti nesvárlivý, ale tichý má býti ke všem. Hus I. 254.
—
v čem. Zeť jsem tichý v obyčejích a milo- srdný v pomstení. Hus II
. 53. —
čím. Učte se ode mne, žeť t-ý jsem a pokorný srdcem
. Hus II
. 315. (Tč. ). —
T., ého, m., osob. jm. T
. Jos., kněz, spisov., nar. 1801. Vz Jg
. H. 1
. 641
. -tifb
> a
tjb = -
cí: bicí. Bž
. 230
. Tik, u, m
. =
tikání, tikot, das Pochen. T. v uších.