UčekatiUčekati, učkati, učkávati, warten bis etwas weg ist. Ros. —
se: sich müde warten. D.
Účel, u,
(ne: účel,
e), m. Vz Manžel
. Ú. = vše, čehokoli usilujeme dosíci nějakou činností. Vz více v
S
. N. Cf. Záměr. Der Zweck, das Ziel. Účel konečný, das Endziel, úhlavní, der Hauptzweck; ú-lu svého jest si dobře vědom, zielbewusst; něco za ú. si vytknouti; za nějakým ú-lem jíti, kráčeti, den Zweck verfolgen; za nějakým ú-lem se nésti; Ú
. posvěcuje prostředky, der Zweck heiligt die Mittel. Us
. Dch
. Ú
. lidskosti, der Humanitätszweck, myslivosti, der Jagd- zweck, J
. tr., dodání, der Lieferungszweck; kozice (Ziegenfell) k ú-lům ševcovským; něco za svůj ú. míti, pokládati. Us
. Šp. Rusové a Němci k válečnému ú-lu se spol- čili; Spolek k tomu ú-lu zavřený (učiněný). Ddk. II. 83., 292. (Tč.
). Slovo prosté a jasné na zlou stránku vykládají a ho k neslušným ú-lům zneužívají; Věta ona všeobecná dle povahy svojí k rozličným ú-lům upotřebena býti může; Toho slova užívá Zachariáš, hned dále ú. osvícení onoho líče; Jiným ještě obrazem účel spasitele-messiáše vy- ličuje;
Ú. svůj před zraky míti; Ale tito částeční účelové ve všeobecném výše do- tčeném záměru zahrnují se; Ú. nejbližší čeho; Vytýkají ú. onoho na ulici neduživců kladení; Oni pak nyní vyslovili ú. cesty svojí; Odnášeti se k čemu co svrchovanému ú-lu; O ú-lu, jehož psaním svým docíliti hleděl, na rozličné náhledy se rozcházeli; To jest druhý ú., jímž apoštol pováděn byl list k Římanům psáti: odrážeti námitky, jež mu v dostižení toho ú-lu vadily; Vzne- šenému a všeobsáhlému ú-lu tomu odpo- vídá také přednášení a vyvedení tajemství; Konečný ú. veškerého vedení a zjevení božího; O ú-lu a povaze evangelia a o ú-lu apoštolství se rozprostraňovati; To hříchu rozmnožení byl toliko prostřední ú. k účelu vyššímu; Poslední ú. veškerenstva; Mluví o hlavitém ú-lu apoštolství; Tím dvojím dovršuje se všechen ú
. listu našeho; O ú-lu téhož zákona jedná; jakým účelem po to- lika stoletích zákon vynešen byl? Těmi slovy vytýká prvý ú. starého zákona; Tím vyličuje ú. oné ostrahy a závory; Poslední ú. přibytu a úmrtí Krista pána; Hlavitý ú. j svůj sám list ten vyjadřuje slovy; Svrcho- vaný ú
. všeho posluhování a budování v církvi; Dostižení toho svrchovaného ú-lu; Ú. všeobecný, zvláštní, částečný; Sláva otcova svrchovaný a poslední ú. vší nauky a vši milosti jeho jest; Nehledí ú-lů poli- tických docíliti. Sš. Mr. 19., 21.; L
. 30., 61., 102
.; Sk
. 2
., 43., 58., 125
.; I. 9
., 15., 22., 67., 140., 165.; II. 4., 38., 41., 45., 78., 116., 161.; J. 81., 115., 280. (Hý. ). Čechové byli sice v útěk obráceni, ale ú-lu výpravy ne- dosaženo; Toť pokládáme za účel oné shůze; Nevydává ú
. za skutek; Za tím ú-lem hnul se s vojskem ku pomezí; Ú. strategický. Ddk. II. 429., III
. 21., 284., IV. 28., 138. (Tč. ).
Záměr znamená totéž, ale více se strany podmětu, jakožto úmysl. Účelem záměr se spravovati má. Pal. To k čemu se nese (duch), jsou jeho účely. Pal
. často zbytečné slova tohoto užíváme: K účelu zadání prací rozepisuje se konkurs m.: K (na) zadání prací..; K účelu oslavy památky m.: na oslavu pa- mátky. Brs
. 248.
Účel vyjadřuje se a) pády předložkovými, předložkovým akkus. (pro, na), předložkovým lokalem (na, po). Boháč dává pro pověsť, chudý pro česť
. Služebník na pomoc volal
. Šel do lesa na jahody. Byla jsem v háji na žaludě. Budu choditi po ko- ledě. b)
Infinitivem. Otec dal syna sloužiti. Prádlo jest ještě váleti
. Dali ho na pudu ležeti. — c)
Supinem. Spat se položím
. Král šel lovit zvěři. Jdeme se modlit. Vz Su- pinum. Brt. S
. 3. vyd
. 76
., 106., 117.