VinoutiVinouti. Cf. Mkl. Etym. 389. b. —
co,
se kam. Někoho (v lásce) k sobě v. Kyt 1876. 51., Hrts., Vrch. Růži k rtům v. Us. Ruce k obloze v. Kká. Někoho k prsům v. Hrts. Chudé
do svého domu v. Št. Kn. š. 86. Čechuov v radu nevinu. 15. stol. Vz D. Gesch. 273. —
odkud jak.
Z objetí se's jemně v-la. Kyt. Oblak, jenž se z ka- ditelnic vinul výše sloupem bílým. Vrch. —
kudy.
Kolem šíje límec se vinul. Hdk.
Vedle zahrad vinul se potok. Osv. Pěšina lesem se v-la. Šml.
Skrz mrtvých troucheň květ se k světlu vine. Nrd. Kosm. ps. 59 —
kde. Žlábek,
v němž se provaz kolem kotouče vine. Mj. 81.
Mezi zlatem úrod černé vlny vine. Kká. K sl. j. 148.