VlastníVlastní =
někomu náležející, což čího jest (v obec. mluvě:
vlasní) a to a)
co jest díl těla něčího, eigen. Vlastní rukou se pode- psati. Písmo v. ruky, zápis v. ruky, vlastní ruka; jistota vlastní rukou psaná. V
. Pečeti naše přitisknouti a přivěsiti jsme nařídili a vlastní rukou podepsali. Pam
. Val. Meziř. 133. Vlastníma očima viděti. Nosí v. vlasy (ne cizí)
. — b)
Od někoho vycházející, jím učiněný, eigen. Svého vlastního stínu se báti. V. Aby sobě vybral dle vlastní vůle. Ddk. II. 209
. Vlastní rozum král v hlavě
. Vlastni chvála v oči práší, jiných chvála česť přináší. Prov. Tč.
Z vlastní vůle, spontan. Us. Dch. Dle vlastního uznání; Vlastní silou. Us. Dch
. To jsou v
. slova jeho; Zlá rada vlastního pána bije
. Us
. Z v-ho vnuknutí to učinil. Sych. V. chvála z hrdla smrdí
. Prov
. Vlastní chvála nestačí. Za v. chválu se každý ostydí. Na Slov
. Tč. —
Poznam. K zájmenům přivlastňovacím, žádá-li toho
důraz, přidává se slovo
vlastní. Své vlastní jmění promrhal. Kl. To je tvůj vlastní hřích. Bž.
153
. Jak mluvíš o cizích, uslyšíš také o svých vlastních. Us
. Tč. Svého vlast- ního zákona si nevšímáme. V lat
. překládá se pak zájmenem
ips
e. Nostram ipsorum legem negligimus. Kos. Vz Zájmeno. — c)
K čehož užívání sami právo máme, eigen. V. dům, kout a kuchyně
, člověk (poddaný chlap). V. V. kůň, statek, zboží
. D. Své vlastní věci žádati na podstatě, sein eigen- thümliches Gut von der Masse fordern
. Svá vlastní směnka
. J
. tr. Na jejím vlastním jmění. Půh
. II. 123. A já jsem se k svému dědictví neodevzdanému připověděl a držím se toho jako svého vlastního. NB. Tč. 12
. Ve vesnicích vlastních. Bj. V. hnízdo peklo ráj
. Ros
. Lodí jeho v. Har. Velmi rádo v
. při cizím hyne
. Přijda čert pro cizí pobere i to, což jejich vlastního bylo. V
. Nic v-ho neměti. Us. Ve svém v-ním může učiniti každý podlé své libosti; Kdo chce, co chce se svou v. věcí učiniti, může
. Pr
. —
V. = ne jinému obecné, osobě samé náležející, jí se týkající, eigen
. Moc svou vlastní míti; vlastním jménem jmenovati, zavolati
. V
. V
. užitek
, zisk
. Lepší v. chudoba, než cizí bohatství
. Koll
. V. obrana
. V. jméno, vz Jméno. V. jména v označování zvířat, vz Šrc
. 99
. —101.; strach vysloviti jméno vlastní, ib
. 405. —408. V. správa, eigene Regie. Dch
. Nejlepší přítel ve vlastní kapse. Dch. Toho všeho pro lepší svědomí svú sem vlastní pečeť k tomuto listu přivěsil.
Arch. II
. 54
. V
. náklady, eigene Regie. Šp. V. obchod, Propre-Handlung. Nz
. Pořádek čeledi šel mu nad vlastní. Us. Frch
. —
čemu. Ta bylina jest v
. té krajině
. Us. —
V. =
s ohle- dem na rození, přirozený, eigen, leiblich, eheleiblich, vollbürtig. V. bratr, sestra, bratří. Kom
. V
. děti
. Za vlastního uznati, přijati
. V. syn, Br., matka, otec. Státi se nepřítelem svých vlastních. Dch. Vzali ho za v-ho, an Kindesstatt. Šd. A tak všichni vyvolení jsú bratřie duchovní vlastní otcem i mateří
, jenž zvláště řiekají spolu pánu Bohu: Otče náš!; A tak jich děti pojímaly sú se vlastní (Ada- movy á Eviny). Hus II.
339., III. 205. Moudrý otec, který své v. dítě zná. Shakes. Tč
. Němému v
. strýc nerozumí
. Prov
. —
V. =
vzhledem na vlasť. V. řeč, jazyk (mateřský), die Mutter-, Landessprache
. V. kraj =
vlasť, das Vaterland
. Kdo se za řeč v. stydí, hoden potupy všech lidí. Prov. Tč
. —
V. =
byt- nosti něčí založený, im Wesen eines Dinges begründet, eigen, eigenthümlich
. Každý má svou vlastní křehkosť. Kmp. Č. 141
. —
komu. Všecko vědět i vidět jest jemu vlastní
. Kom
. To je v. tomu člověku
. Us
. Br. —
koho (gt. ). Toť jest Boha samého v. Br. —
V. pán věci, der Eigenthümer. CJB. 387. Vz Vladař. —
V. postava, die Lebensgrösse. Har. V. soud, die rechte Gerichtsbehörde. V. zlomek, der echte Bruch. Šim. 60. —
V. =
zvláštní, besonders, eigen. To ve v. knize zapisuje. Us. — Byl. — Vz
Vlastný. 257*