VrhnoutiVrhnouti, hnu, hni, hna (ouc), ul, ut, utí;
vrci, vrhu, žeš, že, žeme, žete, hou; vrz, vrzme, vrzte; vrha (ouc), hl, žen, ení;
vrhati, vrhávati. Ros.
Vrci a jeho tvarů více se užívalo nežli
vrhnouti. Vrci m. vrhti. Vz Ht., Filolog. listy 1883. 129. —
V. =
hoditi, metati, werfen;
dáviti se, blíti, er- brechen, sich übergeben;
roditi, setzen, schütten;
se =
hoditi sebou, lehnouti, sich werfen, sich legen;
skočiti, padnouti, lít- nouti, sich wohin werfen, fliegen
, springen
, fallen;
vrci losy, losen;
podati se, obrátiti se kam, uchýliti se, sich wohin wenden
, sich werfen, gehen;
vybortiti se, sich werfen;
zdařiti se, gerathen
. Jg. —
abs. On vrhne (dáví se, blije). Us. Psice vrhne (rodí), Ja., zvíře vrhne. D. Cf.
V. co, Mladé míti, roditi (poroditi. Brs. 3. vyd. 258. ). Hovado vrhne (louští, zaluskuje, dostává zuby)
. D
. —
co: los. V., náspy (dělati). Rkk. Kráva vrhla tele
šp. m.: otelila se. Cf
. Ohřebiti se, Oko- titi se, Okoziti či Okozliti se. Oprasiti se, Obahniti se. Brs. 3. vyd. 258., Ht. Brs
. 288
. Strom vrhá stín,
lépe: dělá, činí. Vz Slov. III
. 665. Holub vrhl holoubata,
šp. m.: vy- seděl. V. pole, strnisko =
podmítati, stür- zen. Klš. Mtl
. V. hřebí (los), Pal. Dj
. I. 2. 329, kotrmelec. Mor. Brt. —
co,
koho, se (čím) kam (do čeho, nač, mezi co, v co, k čemu,
za co, pod co, před co). Někoho
do cisterny, Br., do vězení, se do moře v. (skočiti). Us. Někomu do náručí se v.; V
. se do boje. Dch
. První vrhl hořící po- chodeň do Milána. Ddk. III. 249
. Tehdá fojt sám vrhl ty tři zlaté
k Vaškovi do jeho domu. NB
. Tč
. 119
. Šebek mincíř vrhl svou ženu do šachty; Fridrich Rucký do stud- nice sebou vrhl Dač
. I. 90., 234. Kyselica kyselá, štyry roky visela, na pátý ju strhly, do potoka vrhly. Sl. let. II
. 145. Světlo na něco v.; na něco se v.; v. se na kolena. Us. Dch
. Vrhnuvše se na ně přinutili je couvati až k řece Moravě; Všichni vrhnouce se na zem konali modlitby kajicné; Taková událosť vrhá zvláštní světlo na rod králov- ský; Načež celé shromáždění vrhši sebou na tváře vyslechlo modlitbu. Ddk. II. 145
., III
. 98
., 279., IV. 291. (III. 102
., IV
. 263., V
. 217. ). — Tč
. Tu jste jim dali konečný rok k vašemu orteli a řkúc, komu by se vaše nalezenie nelíbilo, ten svobodně muož se vrci na vyššie právo. Arch
. IV. 342. Vrhl se na jeho svědky. Půh
. II. 146
. Z loma vsie kamenie na Němce vrhú. Rkk. 37. Zde- slav sě na zemiu vrže. Rkk. 44
. Na oheň něco v. V
. Okem na někoho v. Us. Sebou na postel v
. D. Neví, na kterou stranu se vrci. V
. Vrci na Hospodina péči svou
. Ž
. wit. 54
. 23
. Kdo z vás bez hřiechu jest, prvý vrz na ni kamenem. Hus I. 223
. Když se (šelma)
v kořisť vrhá dravým spárem. Čch. Mch. 73. V. se na vědy,
správně: oddati se vědám. Kmp. Vrhl se na vyrábění strojů,
správně: dal se, pustil se do vy- rábění, na vyrábění; jal se. začal vyráběti stroje. Brs. 3. vyd. 258. V. kosť
mezi psy. Us. Tam se mezi kořisť vrhú.
Alx
. V
. v. 1838. (HP. 44
. ). V
. co mezi kola
. Kat. 2790. Hůl na zemi v. Br
. Podezření, pomluvu na někoho v. Jd. V. ludi v záhubu, Rkk.. 53, se v nebezpečenství
. V
. V
. se v útěk, v ne- přítele, v smrť. Dch. Život štěstím v žalosť vrhla mělkým. Koll. I. 172. (Kus masa) v obličej otci vrhla
. Pass. mus. 348. Kleri- kové vrhli sebou tváří k zemi. Ddk. IV. 278. Vrhni sa mu k nohám. Lipa 109. V. kouli ke zdi. Us., Tkadl
. V
. se k někomu = útočiště míti. D
. Vrhli sú tvým zákonem
za sě. BO
. Což bude před tě vrženo. Hus I. 90. Někomu jeho chyby pod zuby v
., ins Gesicht werfen. Dch. —
se oč. Vržem se o ni (sukni Ježíšovu). Hr. rk. 255. —
čím oč. V. knihami o zem (nechati učení). V. V. sebou o zem
. —
čím po kom. I vrže (Záboj) po vrazě (kamenem). Rkk. 12
. —
čím: kostkou, V
., ocasem
. D
. Neví. kam sebou vrci
. Sych
. Vrz sebou
. BR. II. 212. a
. Hluk mořský vrže korábem daleko. Výb. II. 57. Vrz na ni kamenem. Ctib. —
co komu (kam): psu chléb, Hus, kosť. A to mlu- více vrhli se jí na šíji. Bes. mlád. Obrátiv koně vrhnul mu v tvář rukavici; Vrhnul se Vipertovi v náruč. Ddk. II. 327
., 444. Tak řečený
oheň pekelný vrhl se mu na palec
. Pal. Dj. III.
3. 260. —
se. Neví kam se vrci (obrátiti se, uchýliti se). D., Let
. 179
. Kdo ví, jak se štěstí vrhne. Ros
. Vrhla se
deska, stůl (zbortiti se), usně. On se dobře, zle vrhl (zdařil)
. Us. Příloh, strniště se vrhne (po prvé oře). Na Ostrav.
Tč. Písma ne- směli Davidova zapřieti a jinam se neuměli aniž mohli vrci. Hus.
374
. —
jak. S úškleb- kem pak vrhli pohled stranný na plášť vetchý. Čch. Mch. 18. Akože ho vrhneme či dolů hlavou a či dolů nohama? Mt. S. I. 76. S pláčem a nářkem dobromyslnému knížeti k nohoum se vrhnuv jal se vypravovati. Ddk. II. 390
. Přes přívoru vrci, über die Schnur hauen
. Tč. Krásou zavražděný Božej a syn jeho Bořita
bez rakve a bez rubáše
a beze vší církevní slávy
o nahém těle vr- ženi byli do jámy
. Ddk. IV. 306. —
nač. V. na oves, den Acker zum Hafer stürzen (po prvé orati). Slez. a mor. Šd. —
kdy. Na povel vrhli se
k zemi
. Tč. exc
. Po mraze zem se vrhá, lockert sich. Na Ostrav
. Tč.
Po nočním pochodu vrhl se se 6000 lidu válečného na ležení Bořivoje; Viprt vrhl se na to do hradu; I vrhli se tudíž dne 8. října na Polany
. Ddk. II
. 393., 417., 428. (Tč
. )
. Kam jest sebou vrhl
od té chvíle, jakž z Uher od krále přijel
. Bart
. V husté tmě křestěné náspy vrhú
. Rkk. 51. —
čím,
co, se odkud: vrhl
z rukú dskami
. Bibl. V. něčím
od sebe. Us
. V. se
se skály do pro- pasti
. Jd. Vz
V. co kam. V
. z úst, ausspeien. Dch
. Všichni tito z toho, čím oplývají
, vrhli
v dary Bohu
. Sš
. L. 191. Kteříž se miení
od země jinam vrci a odtrhnouti. Arch. II. 203
. Sám se s koně ruče vrže
. Rkk. 42. Kameň vrhů z praka. Alx. V. v. 1524. (HP
. 37. ). Inhed z rukú lučišče vrže. Hr. rk.
19. —
(se) kudy. Přes přívoru vrci (provi- niti)
. V
. V. se přes zeď (skočiti). Mus. —
se po kom: po otci (zdařiti se). V.
, Sych., Bl
. Po kom se vrhl? C
. Vrhl se po před- cích. Us. Bůh ví, po kom se ten hoch vrhl. Us. Ntk, Sá. —
se kdy kam (na koho):
v boji. Jd.