VrchVrch, u, vršek, šku,
vršíček, čku, m., pl.
vrchy, ale také
vrcha. Mk
. Vrcha (pl.
) ve vých. Čechách. Šb. Cf. lesa, bora, dola, hájka, chrba. Šb., D. V., lit
. virszus, lat. vertex
. Schl.
V. = hoření, nejvyšší částka nějaké věci, opak: spodek, der Obertheil, das Obere, Oberste einer Sache
. Vrch stromu, střechy, domu, hory atd., der Gipfel, Wipfel, Giebel, die Koppe, Höhe. Virchy, cacumina, vertices
. V MV. nepravá glossa Pa. Vrch vzdušný
. Stč Zmp. 592., 593
. Na Mor.:
půda, hůra. Jdi na v. Us., Ž. wit. 67. 22., 7. 17. —
Na vrchu, po vrchu, svrchu = na hoře, oben, auf. V. Hned na vrchu to leželo. Us. Má rozum na vrchu (chytrý, opatrný). U Žamb. Dbv. Dva dni sem na vrchu ležel, třetí mě pohřbili. Pís. Kostel na vrchu postavený. Arch. IV. 35. Na vrchu býti (vrch míti). Dch. A přece měl na vrchu (pravdu). Us. Vk. Chce svou vždy míti na vrchu
. Us. Po vrchu to leží, že to nemůže býti. Bl. 70
. Průvodní a po vrchu ležící věc. Skl.
V. 390. Dostati se na koho s vrchu
. Dch
. Má na něj s vrchu, s kopce (má chuť do něho). Č. Vždycky musí na vrchu míti svou (v há- dání)
. Na vrchu býti
. On svou na vrchu postavil. Kom
. —
Vrchem = ne dolem, nach oben, von oben, oberwärts. Zase to, co snědl, vrchem vrátil (dávil)
. V
. Chalupa vrchem vroubená
, spodem zděná
. Zlob
. Jede vrchem = na koni. Slez. Šd. Vrchom dolu. Na Slov. Šd. Voda teče vrchem (přetéká)
. Us. Šd. Šel vrchem nebo spodem, nebylo ušlapaného chodníku
. Us
. Šd
. Odtud (táhne) krajem hory Surovej a hore vrchom a hore k východu vrchom k polskému Vlčkovému. Sl.
let. V. 328. (Šd. ). S tím sa vychytili na vrch, tam sa porobili na kolesa a
dolu vrchom pustili. Er. Sl.
čít. 61
. Jde si on horami vrchami večer pri peknom mesiačku. Dbš. Pov
. I. 93. Leť sokole vrchem a já půjdu dolem. Sš
. P. 101
. —
Od vrchu. Je pěkné zelené (obilí) od vrchu do země; Byl- bych ju dal zlačić od vrchu do země, zlaté litery kole mne; Bylbych tebe ozlatil od vrchu až do dna
. Sš. P
. 10., 129
., 172
. (Tč. ). Ježibaba ho od vrchu do spodku očima me- rala (měřila). Dbš. Pov. I. 39
. —
Na vrch, do vrchu, za vrch. Nedala sem jí na vrch (= za pravdu)
. Us. Vk
. Jadol, pil, až mu oči na vrch vyšly. Mt. S
. I. 106. Najiedol sa, až mu oči na vrch išly
. Dbš. Pov. I
. 409. Pravda vyjde na vrch. Us. Šd
. To sa na vrch kývá
. Mt
. S. 110
. Na vrch Javor- níčka stóí vraný kůň. Brt. P. 89. Vyvésti někoho na opice, na vrch střechy, na vrch makovice
. Prov
. Tč. Vychodí olej na vrch
. Hybaj do vrchu! Dbš. Pov. I. 228
. No len ta (tam), vo meno božie, do toho vrchu!; Probujeme ešte raz do toho vrchu (vylézti) Dbš
. Pov
. I. 345. Do vrchu naplniti (přepl- niti). V
. Teď ho pak uprala žena, k své vuoli
za vrch (za vlasy) vjáčela
. Dh. 145. Stará baba už tak rástla od pýchy, keď videla svoju dievku za vrch stolom pri kráľovi sedieť. Dbš
. Pov
. I
. 237
. Za vrch hlavy vláčen; A'na sě za vrch vláčíta
. Žk. 198., 447. A když mu kdo řekl, že jest kněz, hned s každým o to chtěl za vrch jíti. Arch
. I
. 184. —
Pod vrchem. Měl jsem hlavu trochu pod vrchem (bál jsem se). Němc
. — V. stromu, strechy, domu, hory atd
. Us. Seděli vrch stola. Mor. Za vrch stola sedává krstná máť. Dbš. Obyč. 3 Na vrchu na hlave. Sl. ps
. 208. Chotár Kulíškův začíná se v půl vrchu. Sl. let. V. 328
. Keď prídeš ku železnej hore, zakutáľaj hore vrchom to železnó jabľčko; Mám ja takú paničku, čo má v sebe paličku, na vrch hlave krastičku a červenú sukničku. Dbš.
Pov
. I
. 344., 556. Ňjeto hori ňjeto vrchu nad Kriván. Phld
. I. 1
. 20. V
. klobouku = tytlík. Matúš vstana i chytila sě oba za vrch
. NB
. Tč
. 96. Za skleneným vrchom, za drevenou skalou (= nikde). Mt. S
. I. 102. Mezi dvoma vrchma biely brav leží (mouka na neckách); V ktorej krajine sú najvyššie vrchy (kde sú najhlbšie doliny)? Mt
. S
. I. 133., 139. (Šd
. )
. Vzal ho za vrch hlavy
. Us
. Šd. Nevěsta se ženichem (zasedne) vrch stolu. Němc. Sl. svat. V. stromu; drží ho za vrch (za vlasy); v. stavení (makovice); v., špic na domě neb na čem jiném; v., vý- sosť hory; od paty nohy až do vrchu hlavy. V. Vrchy pahorků (stráně)
. Kom. V. jedle; vrchy sekati
. Na vrch hlavy se mu vysmáti. Us
. Za vrch vlasů někoho rváti
. Reš
. Ru- kama lomiti i za vrch se rváti. Štelc. Přední v. sedla (knoflík)
. D. Na vrchu skály bohům obětovati. Rkk
. Střela od nich zhůru vy- střelená vrch hlavy jejich je trefila. Čr
. Do- sáhl ho za vrch i udeřil jím pod se
. BN. Keď už oni přišli vrch hory vysokej; Stojí hruška v poli, vrch se jí zelená, sedí pod ňó šohaj, milenku objímá. Sš. P. 148., 334. (Tč
. ). Od pat až do vrchu hlavy nebylo na něm žádné poskvrny. Mal
. bibl. 2. král. 14
. 25. Od paty až do vrchu hlavy nenie v něm zdravie; Vyšel a na vrchu hory sě posta- vil; Budeť hora domu božieho připravena na vrchu hor, a pozdvižena bude nad pa- horky. Hus I. 293., III. 4., 28. (Tč. ). Nekdy ludě vrchy čiňá ze samej rovniny. Na Slov
. Tč
. Kadeřavý vrch (hlavy), vrtkavá mysl
. Hš. Trefil v vrch hrušky. Prov
. Mus. Ně- koho na vrch střechy vyvésti
, einem eine Brille auf die Nase setzen. D. Jest blázen na vrch hlavy (až ho hlava bolí). Prov. Někoho na vrch hory (makovice) vyvésti = za blázna míti. Vz Blázen. Č. —
V. =
hora, vyvýšenosť země, kopec, chlumek, pahrbek atd
., der Berg, Hügel, die Anhöhe, mons, collis. V. = vyvýšenina povrchu zemního pod 3000—4000 nad hladinou mořskou.
Rst. 517. Vrchy, vrcha, Jg., vz na hoře
. Vrch malý, povlovný; údolí se všech stran ho- rami n. vrchy obsazené; Stál na nějakém vrchu dívaje se tomu, co se stalo. V
. Z vr- chov zdroje i potoky vystúpujú. Na Slov. Tč
. Dají mně tam koně, čižmi s ostrohámi, brinkati si budu vrchy, dolinami. Sl. ps. Šf. II. 56. Ručal strašne, že sa všetky vrchy a doliny ozývaly. Dbš
. Pov
. I
. 202. K modru vrchu
. Rkk. Aby se on
mohl v tom městě na sedmi vrších neb pahrbcích vzdělaném volně usaditi. BR
. II
. 703. a. Při vrších a ho- rách. Us. Vrši se promodrujú. Rkk. S vrchu n. vrchem dolů, do vrchu, k vrchu jíti. Us. Šla jsem na vrcha. Us
. v Bolesl. Čím vyšší v., tím hlubší údolí
. Vz Výška
. Lb. S vrchů dobře hleděti, po rovině dobře jíti
. Č
. Vz Pahorek, Hora. —
V.
ruky =
hřbet, der Rücken
. Ros
. —
V. =
náhrobek, der Grab- hügel. —
V. hanby n. Ladin =
hrma, der Schamberg, Schosshügel
. Ja. —
V. =
břicho der Bauch
. Vršek se ztratil, přicházejí kra- jané (slehla). Us
. —
V. na míře, na př. žita, der Haufen. Vrchem měřiti, dáti
, gehäuft
. Ros. Vrchem plný
. D. S vrchem naměřiti
. Vrchem něco vynahraditi. Nudž. Měřiti na rovnou míru bez vrchu. Boč. —
V. =
po- vrchní, vnější strana, svrchek, die Aussen- seite, Oberfläche
, das Aeussere. Po vrchu se mu ošklivosť vysypala. Kom. Vrchem je to oschlé, spodkem je voda. Us. Brt.
Já ti budem kašu variti a po vrchu makom ma- stiti. Sl.
ps. 318. Aby ju ten čert nikde na vrchu zeme najsť (najíti) nemohol. Dbš
. Pov. 435
. —
V. =
nejvyšší stupeň, výsosť, das Höchste, der höchste Grad. Město na vrch štěstí a moci se vyneslo. V. Na vrch dů- stojenství přijíti. Kram. Summa a vrch všeho. Vrchu umění dosíci; Vrch vtipu lidského Kom. V. dobrého
. Vš., Br. V tom v. pravé moudrosti záležel. Br. Všemu zlému (hří- chům) na vrch vzešlo. Plác. Nectnosti na vrch vzešly. Bs
. Náruživosť, uzel dospěl svého vrchu
. Nz. Vrchu nabyti; vrch míti, podržeti
. Us. Dch. Na jméno Ježíše je v. zimy. U Solnice
. Je tam vrch všeho zlého (hlavní peleš nepravostí). Us. Dbv. V mojej krajine bol vrch chlebu, a už vyše pät sto rokov, čo žiadneho chleba sa nerodí; Pred časy bola táto krajina v
. vínu. Dbš
. Pov. I. 388., 389
. Strana Ptáčkova dostala se mravně takořka na v. v zemi; Jest velice pochybno, zdaliby kurie římská byla kdy odhodlala se k vrchu přísnosti, kdyby byla neměla od nespokojenců podnětu vášnivého. Pal. Děj. IV.
1. 14., IV. 2
. 281. (Šd. ). Po- hanství v Uhřích opět vrch obdrželo; Po- mohla králi k vrchu žádosti jeho; V Něm- cích sice drželi přívrženci jeho napořád ještě vrch; Vladislav obdržel v., ale pod jakými znameními? Ddk. II. 157
., 287
., 348, 418. (Tč. ). Vůdcové, vrch a původové všeho zlého. Bart
. V. dobrého, summum bonum.
Kom. Na v
. důstojenství nějakého kdo při-
šel, těší se z toho
. Hš. Je to v. veškerých
milostí. Sš. II. 45. Tu (při odhádání) vrch,
tu makovice
, tu zámek práva jest; Relacie
všech odúmrtí a práv na vrch dovedených
tu se zapisovati mají. Vš. Jir. 206.
, 355.
Á do Říma nenie proč poslati, ano tu jest
v. všie Antikristovy zlosti; Neb sú již syna
božieho ďábelníkem nazvali a ukrutnú smrtí
zamordovali a tu jest dokonal sě vrch jich
zlosti; A onu ovci zažene na vrch pýchy,
onu v jámu lenosti, onu v trnie lakomstvie.
Hus II. 10., 104., 169
. (Tč. ). Když radosť
vrchu dostupuje, již žalosť se ohlašuje. Prov.
Šd. —
V.
práva =
panování čtvrté, které
se
děje po odhádání ve dvú nedělích, to
slove v. práva, der letzte Grad der Execu-
tion, das zur Geltung gebrachte, gerichtlich
anerkannte Recht o
. der durch Exekution
zu Ende geführte Process
. Nález. pr., Ros.
Vz více v Gl
. 370. Právo na vrch vyšlo
.
Faukn. 11., 53. Na vrch práva dojíti ne-
chati. Vš. Vrch práva k někomu míti. V.
Musí na v. práva k odhádání dovésti. Vš
.
Jir
. 83. —
V. práva =
přísné držení-se
práva, strenges Recht. Náleželo králi sa-
mému jakožto hlavě a vrchu práva vložiti
se v ty rozbroje
. Pal. Dj. V. 2
. 428. Vrch
práva, vrch křivdy; Vrch práva největší
a nejhlavnější křivda; Vrch práva pouhá
křivda. Reš. —
V. =
jedny parohy, ein
Geweihe. Patnádst vrchuov jeleních. Záp.
měst. 1452. —
V., Wrch, osada u Liblína. —
V.
Poličan, osada u Bílých Poličan. —
V. sv. Šebestiana, Sebastiansberg, ves v Cho- mutovsku.
Vz S
. N. XI. 285
. —
Ostrý v
., jm. lesa; Šibeniční v., jm. lesa. Arch. V. 530. —
V. babiného dolu, jm. polností v Po- lánce na Vsacku;
V. lánu, jm. polností tam- též. Vck. —
V., jm. pole u Lesnic na Mor
. a j. Pk. —
V.
kocourů, jm. lesa u Pelhři- mova. Pk.