VyvéztiVyvézti, vezu, vez, veza (ouc), zl, zen, ení;
vyvoziti, il, žen, ení;
vyvážeti, ejí, ej, eje (íc), el, en, ení;
vyvozívati, vyvázívati, vyvozovati = ven vézti, zu Wasser o. Wagen ausführen, hinaufführen
. —
abs. Liška vy- váží (zem před brloh vyhazuje). Šp. Pří- vozníkovi do rejstříku, co se který den vy- vozilo, poznamenati, durchs Führen, an der Uibertuhr verdienen. Mus. IX. 64
. —
co. Tu ležel a mí všechno vytrávil, což sem měl obilé, i domovité věci a druhé s sebú pobral a vyvezl. Půh
. I. 166. —
co, odkud: hlínu
z rybníka, obilí ze země. Us. Dříví z paseky v. Us. Už je dievča vyvezenô ešte včera z tej Nitry! Sl ps. 333. Z našich huor drevo vyvážejí. Sl. let. I. 232. Doče- kavši, že jsem ze země jel, tu my vyvezla ze dvoru obilé. Půh. II. 125. —
odkud s kým kdy. Vzal mi mlynáře a vyvezl jej s svými sedláky z mé dědiny na svú. Půh. I. 200. Niekteré věci z domu svého ročním časem vyvezl.., Sl. let. 1. 69. —
co (kam) jak. Obilí z Čech
po vodě a po suchu v. Us. Jeden ďábel
na břeh člunkem vyváží mok onen bahnitý. Koll. I. 314. Mužík musil v poutech rynk umetati a na kolečkách vy- vážeti. Z r. 1650. Tč. —
co kam: do ci- ziny. Hnůj
na pole, na horu, obilí
za hra- nice. Ml. V. k lesu
. Us. Mlynáře mi vzal mého bez práva i vyvezl jej na svú dědinu. Půh. II. 381. Bojíce se ve vsech zapálení i vyvezli se na vršek do lesa a tu se vose- kali. Arch. V. 334. —
se na kom =
po-
ms
títi se, sich rächen
. Na tobě se musím vyvézt
. Kld. 259.
Vyveženec, nce, m., der Deportirte. Rk.