Zápora
Zápora, y, f. = zápor, zapření, die Leug- nung. Vz Zápor. — Z. = dřevená neb jiná zástrčka, jížto zastrkují se dvéře, při nichž zámku není ku př. u chlívku, der Riegel. Šd. Dvéře na z-ru zavříti. Us. Tč. Železná z. Kld. II. 52. Jazyk má dvě zápory: pysky a zuby. Mor. Tě. — Z. = šraňk, der Schlag- baum, die Barriere, der Vorlegbaum. Čsk., NA. IV. 190. Celní z., Kká. Š. 54., mýtní, der Mauthschlagbaum, der Mauthschranken. J. tr. Z-ru zatáhnouti. Us. Tč. Silnice se z-rou zavírají. NA. IV. 182. — Z. = vodo- |
rovný trám, na nějž zavřená křídla vrat
stavidlových nahoře přiléhají. NA. IV. 255.
— Z. = překážka, das Hinderniss. Dostal
se tam přes všecky zápory. Us. — Z. =
sekvestrace, die Sequestration. Už je na to
z. U Rychn. Črk. — Z. = podpěra, die
Stütze, Strebe. Nz., Šp. Z. = dřevo, jímž
se něco podpírá. Us. Vck. V tom závory
a hever vzali, obratně pritkli ku uhlom a
zakrútili, podvážili — zvrt jeden — dva
i zfrungal dom. Phld. IV. 2. Vz Zápor. 2.
Záporčivý, negativ. Z. smysl. Jir.