Zastati (zastanouti, Ros.; posud na Slov.), zastanu (zastr. zastaju), staň, na (ouc), stal, án, ání; zastávati = najíti, nalézti, napad- nouti, zastihnouti, antreffen, erwischen, fin- den, ertappen; viděti, u koho býti, dožiti se, zu gleicher Zeit leben, in der Zeit erreichen o. noch antreffen, erleben; vztahovati se. reichen, gehen; zakusiti, ausstehen, erleiden ; konati, spravovati, vésti, plniti, versehen, verwesen, verrichten, tragen, bekleiden, vor- stehen, handhaben, verwalten, führen, be- dienen , brániti, hájiti, vertheidigen, schüt- zen, verfechten, beschirmen; zastoupiti, den Weg vertreten; stanouti, zastaviti se, stehen bleiben. Jg. — abs. Pokavadž jeho jistba zastává (hinreicht). Záp. měst. 1446. No, provoď vás pán Bůh, ale zastanete (zkusíte)! Kmk. Kuk. II. 185. Počkaj, zastaň, můj milý formánku, až já sa rozlúčim s mú milú maměnkú! Pck. Ps. 86. Čo krok zrobí, za- stane a hlavou pokrúti; čo dial' ide, tu mu viac dačo srdce sviera. Lipa II. 272. Martin zastane. Srdce mu buchne; Zastalo ticho. Sldk. 38., 41. Keď už boli neďaleko diery, kázal mu zastať; Lomidrevo ale dupnul raz nohou a hneď zámok zastal; Len po jednom schodíku hore pozerej, až jej uvidíš nohy po kolena, potom zastaň a ďalej nepozri; Postrelil aj dňovi nohu, hneď deň zastal. Dbš. Sl. pov. I. 4., 100., 192., VI. 67. — co, koho. Smrtelné úzkosti jsme zastali (zakusili). Sych. Z. nějakou práci, Us., Kts., stranu, při, pravdu, víru, svůj úmysl (v něm trvati), něčí místo, V., úřad, Us., Jg., Rk., sebe (hájiti). Kom. Zastává službu kostel- níka. Berg. Když komorníku stravu na pů- honě dáváš, daj jmu jeden groš, neb což móž groš zastati (vertreten). Kn. rožm. 9. A když takový půhon koho tak pohnaného zastane, ten... . Tov. 39. A kdožby tako- vého zastávati chtěl, ten aby v touž po- kutu upadl. Zř F. I. B. 6. Zastati hospodu (zjednati, objednati, bestellen). Arch. III. 56. Zastávám zásadu, že ... . chybně prý m.: řídím se pravidlem, hájím pravidla, že . . .; ale ona vazba jest dobra, srovnej předcházející příklady. Z. svou zásadu; Jak to mám vše sám zastati? Dch. Tam se dám j do služby, vždyť kus práce zastanu. Němc. I. 161. Ó, miluj ten ubiedený a ujarmený ľud ! Zastaň jeho práva. Phld. III. 3. 222. Já mám ženu (šavli) na straně, ta kerá mňa zastane. Čes. mor. ps. 266. Tak ešte pojdeš za svo- jich do boja a zastaneš tam miesto Sväto- boja. Č. Čt. II. 95 Pravotí a zastáva každý svojho. Dbš. Obyč. 80. Z. úřad, něčí poli- tiku, hodnosť probošta vyšehradského. Ddk. III. 138., IV. 15., 41. A zastává božský pů- vod apoštolství svého. Sš. II. 12. A ten kuoň ona zastala a k němu se přípověděla. NB. Tč. 146. Však nebol aj menší zastávať pravdu a múdru svým dávať krajanom, kedykoľvek žádali radu. Hol. 1S. Má vše- chen nedostatek, kterýž pro nejmění ruky máš, zastati, tě s ženú i s dětmi krmiti i odievati; Kteří měli pravdu zastávati, jsú první . . . Hus I. 336., III. 315. Kdo pravdu zastává, vítězem ostává. Us. Šd. — co, koho kde (na čem, pod čím, v čem, u čeho, při čem, nad čím, před čím). Keď som sa obliekol, hviezdičky sa smialy, slnko i mesiačik nado mnou zastaly. Phld. IV. 465. Na hostinci zastal. Dbš. Sl. pov. I. 113. Tymotea na těch místech nezastali (nenalezli). Br. Z. někoho na hruškách (po- stihnouti). Chmel. Zastati koho na sněmě. Zastati někoho pod stromem (zastihnouti). Br. Zastati v hříších, Kanc.; zastávati koho ve sněmě. Us. Poručníci zemrou-li prve, nežli sirotkům z poručenství počet učinili, tehdy držitelé statků jich povinni budou v tom je zastati. Kol. 51. Řečník má býti muž dobrý, tak aby upřímně lidi v jich spra- vedlnostech zastával. Kol., 19. Já ho v tom ve všem mám zastati a zastoupiti. Faukn. Nemohlo-liby to v dědinách stačiti k od- hadu a dobytci jací ve dvořích byli zastáni, ti mohou v summě slušné položeni býti. Tov. 71. Na to sobě již někteří hospody v Plzni zastávají (objednávají). Arch. III. 58. Zastal nevěstu u kolíbky sirotka. Sá. Zastal jsem ho ještě doma. Us. Šd. Dy sem já šel do zahrádky z rána, zastal sem tam na kadlátkách drába. Sš. P. 642. Krále Vra- tislava zastali již v hrobě. Ddk. II. 337. I ponoril sa docela do vidma, díva sa a díva, i zdá sa mu, že sníva, sníva — že rája zastal na prahu. Phld. IV. 12. Ty mně chodíš za mú milú a já za tvú nechodím, jak ťa u ní zastanu, dám klobúček na stranu a ty mosíš pryč odejít' a já u ní ostanu. Pck. Ps. 12. Ručej v hlubině šept zastavil svých vln. Vrch. Na pol ceste snad neza- staneme? Zbr. Hry 65. Keď Turci dobehli, pod brezou zastali, prvému hlavičku zrubali. Sl. spv. III. 111. A tu zastanú si pri sklepe a prezerajú milú kožu medvediu; Zastal ho na dvore. Mt. S. I. 58., 75. Já tebe ne- opustím, ale všady zastanu. Kmp. Č. 157. Pod jednym dubom zastal a že bol lačný, nakládol si ohňa a začal si slaninku piecť; Koníček zaviezol truhlu na krížne cesty a tam zastal, akoby ho bol prikoval; Zastal si neďaleko stromu ; Keď ale pri hlave cho- rého zastanem, ten je už můj. Dbš. Sl. pov. I. 8., 85., 224., V. 69. Išla deva z kostela, pri kvietkach zastala. Čjk. 119. Zastal (sta- nul) před dcerou. Nitra VI. 330. Keď kráva před daktorým domem zastane a bučí. Dbš. Obyč. 60. Dybych já ho u ní zastal, já bych mu zajisté záda spráskal. Slavie II. 4. 78. Bylo by s námi zle, kdyby nás tu čarodějník zastal. Kld. II. 183. Zastali vô- kol stolov dlhých. Sldk. Mart. 38. Zore na zlatých horách zastaly, a světom diamanty rozosialy. Sldk. 275. Pismo tudy místo boží u nás zastává; Ta všeobecná láska s té strany zastává v církvi dar onen jazyků. Ss. II. 4L, Sk. 20. Žena jedna zpravovala (žalovala) mládence jednoho, že by ho na krávě zastala (in Unzucht erwischt). NB. Tč. 233. Sokoli si hniezdo uvili na brali, pod bralím junáci vatrou si zastali. Chlpk. Sp. 111. A posla tohoto mi hned vyprav, ještě ať mne zastane zde. Arch. II. 163. Poněvadž Jindřicha póhon doma nezastal; Že jest Markvarta póhon v zemi zastal. Půh. II. 61., 550. On ho v tom zastal (hájil). Ros. Zastal ho v zahradě. Sych. — co, koho čím. Zastal živobytím svým a pamatoval tři krále (dožil se, viděl). Plk. Hrdlem svým někoho z. (hájiti). D. Dupni nohou, zastaň seba umom (umem) lebo päsťou (pěstí). Sl. ps. Abyste věděli, čím nás zastávati. BR. II. 600 a. — Troj. — (co) za koho: ně- jaké dílo (konati, plniti). Jg. Kdoby za mě zastal práci? Us. Šd. Dcero mojá milá, já hore nestanu (nevstanu), já za tvoju křivdu nikda nezastanu (jsouc již v hrobě). Sš. P. 499. Zastanem za tebä ako sám za sebä. Mt. S. I. 41. Cf. Z. kam. — koho, čeho. Za- staň lidu svého. Zlob. Zastane-li smrť mého hříchu .... St. skl. Neviny své zastával. Anth. II. 354. Já také jsem toho zastal (užil). Ms. Kr. trub. Jiných zastávati (hájiti). Br. Své vlasti zastávati, V., své spravedlnosti. Br. Kdyby jich tu někdo zastal, mohlo by se jim něco stát. U Dobrus. Vk. Krivdy po svete naprávať, biednych a nešťastných za- stavať. Dbš. Obyč. 91. Ota zastávaje se bratra hleděl mu zjednati náhradu: Aby zastal se volby od něho schválené; Zastali se svých krevních příbuzných. Ddk. II. 228., 414., 142. (278, III. 121., 150., VI. 4.). Staří pí- saři, kteří dávno před Benešem byli, ano i ti, jenž jeho věku zastali. Bl. 37. Že tomu člověk těžko uvěří, kdož jest toho sám ne- viděl, jakož sem já toho zastal. Let. 12. Já jim toho přeji, když toliko sám jich zastá- vati budu. Žer. 316. Sebe i svých zastával. BR. II. 52. Dosti on svého místa zastane (= jest ho s tu povinnost. Jg.), Ros. Satur- nius úřadu svého hanebně zastával, lépe: svůj úřad. Cf. Z. co. Brt. Z. svého mínění. J. tr. — koho, se kde (před čím) = há- jiti. Z. někoho před vlky. před kým, Br., před křivdou, V, před soudem, J. tr., D, koho před nepřáteli. Br. Veřejně před sou- dem důstojnosť tu jeho prorockou zastával. Sš. J;166. — koho při čem: při svobodě (ji hájiti), Chmel, někoho při krádeži. Jg. — čeho proti čemu: křivdy proti pravdě. Smrž. Z. někoho při soudě proti někomu. Us. Tč, Mž. 116. Proti nimž Pán sebe za- stával. BR. II. 40. — skrze koho = hájiti, dotírati. Pulk. — (co) komu: někomu cestu (zastoupiti). Bern, Klčk. V. 154, Dbš. Sl. pov. I. 133. Dech mi zastal. Lipa II. 361. Mlynár sa vtedy prebudí, keď mu mlyn za- stane. Zátur. To, to, pane kraľu, rozum mi zastáva. Dbš. Sl. pov. III. 26. Voľnejší prí- stup mu zastávali. Hol. 288. — co mimo co: mimo školu zastává úřad sirotčího. Ml. -- koho kdy. Zastal ho doma v neděli. Us. Póhon zastal ho v suché dni. Kn. rožm. 206. Jakživo mě nic takového nezastalo (ne- postihlo). Us. Vk. Jdú za hodný čas, až přišli na krížne cesty. Tu chvílu zastanú a jeden na druhého popozerajú. Dbš. Sl. pov. I. 75. Pospíšil hned do kostela, aby biskupa ještě při živobytí zastal; Touž dobou Lidéř práva řádného papeže Innocence proti Ana- kletovi se zastává. Ddk. III. 59, 67. Po- hončí jeho za slunce (za dne) nezastane. Tov. 36. — jak dlouho, jak daleko. Byl ve správě duchovní, kterouž po více let zastával, velmi pilný a horlivý. Čas. kat. duch. 1882. 75. Asi za deset krokov od neho zastane. Dbš. Obyč. 153. — v čem. V mno- hých věcech dobře ho zastal. Us. Někoho v dumání zastati. Us. Pdl. Zastal v chode, obrátil sa, v tvár jej sa díva: Čos, Hanko, taká starostlivá? Phld. IV. 25. Pán byl povinen mana svého zastati se ve všeliké křivdě; Proč on přece vždy zastával se v politických věcech čistě německých úmyslů sv. říše římské? Ddk. II. 388, III. 186. Za- stává ho v tom pan Matiáš. NB Tč. 246. Cele se důvěřuji, že i napotom v týchž pří- činách mne ráčíte zastati. Žer. 16. Kristus ke všemu jej posilňuje a v nedostatcích zastává. BR. II. 51. b. Cf. Z. kde. — kam. A keď som na tvoj vrchol zastala, o veľko- sťách som malá snívala. Sldk. 343, Faktor řečie: Páčte tie tri skaly, jak nám přiekom šírym Váhom do cesty zastaly. Btt. Sp. 99. Mocný duch času vyzývá nás zastať do radu (do řady) našich bojovníkov za odveké sväté naše právo! Phld. III. 344. — jak. Z-li ho již ztarcem (jako starce). Us. Polovic vážno, polovic žertom zastala sa premoženého. Pbld. III. 1. 1. Krále, pokoj vlasti a blaho našho rodu mužno zastaneme. Na Slov. Tč. Nikoho ani slovem se nezastati. Us. Ale ižádný aby nezastával dítětem ižádné koupě. Sedl. Rychn. 8. Já bych ji životem svým před každým zastala. Drsk. Pod tým hradom zastal si táborom; Nad Dunajom kráľ náš zastal si táborom, pri ňom župy, každá pod svojím práporom. Chlpk. Sp. 3, 30. Aby ho k zisku a ztrátě při tom zastávali. Mus. 1880. 246. A len chodil hore dolu po izbe. Zrazu ale zastane a položí křížom ruky na hruď a hlavu ovesí, ako komu už ani sem ani tam. Dbš. Sl. pov. IV. 50. Kněží hebrejští službu svou ve chrámě bosonoho zastávali; Od mno- hých let tebe soudcem věda s dobrou myslí se zastávati budu. Sš. Sk. 83 , 264. — proč. Dobrí ľudia, postojteže, položím si tento železný kôl na vôz. Čoby jsme zastávali pre takú pletku? Dbš. Sl. pov. VII. 15. Na domluvu velerady zastává Petr víru. Sš. Sk 54. — kde s čím: v blátě s vozem z (uváznouti). Plk. S jedinou dceruškou svo- jou oba pod palmou zastali. Ppk. I. 91. — se koho, o koho, se oč = ujati se, hájiti. Jg., Th. Z. se někoho i. e. toho, kdo potřebuje ochrany; ujíti se někoho i. e. toho, kdo potřebuje pomoci. Ondrák. — s infinit. Když sem šel k muzice jedenkrát, zastal sem svó miló s jiném stáť, jak oni se spolem líbali a mne přesmutného neznali. Sš. P. 260.