HH se psalo literou
h, někdy
hh. H jest
střídnicí za starší
g: hora z gora.
H změněno v
ch: chmatati v. hmatati, chřtán v. hrtan. Vz Gb. H. ml. I. 462. U Tišn. mění se v g ve vogldávat (vohledávati slepici). Brt. D. II. 186. U Brna a Drahan v
j: pija (piha), ťojík. Ib. 167., 102. U Jemnice a Žďár.
střídá se s
k (g): hdo — kdo, hdy — kdy — gdy. Ib. 250., 269. Ve Žďár. mění se v
ch ve slově chlísta (hlísta). Ib. 250. Také u Zábř. Ib. 130. U Brna a Slavk. ve
v: vadra, Volomóc (Ho- lomouc), vlvko /vlhko). Ib. 148., 167. —
H mění se v již. Cech. v:
ch, k, h, d, b, p, f, o, j. Vz Dšk. Jihč. I. 31. nn. —
H cizí zů- stává: harc, hamižný nebo mění se a) v
ch: chléb, chlum, chvíle; v
k: mrkev. Gb. H. ml. I. 408. Na Slov. bývá m.
chi: nehať (nechať), pohodil (pochodil), hiba, hyba (chyba), hvaia (chvála). Pastr. L. 144. — U Olom. a Prostěj,
h na konci slova skoro
mizí: sni (snili), tr (trh). Brt. D. II. 60. —
H se místy na Tren- čansku
eliminuje: dám o (ho), ab o (aby ho), Phľd. 1893. 303. II v chromeckém podřečí na Mor. Vz List, lil. 1894. 94. —
H přisuto a)
ha- m.
a-: hapatyka, Hanka; b) v
hc- m.
e-: herb (erb), herpetle; c) v
hi- m.
i-: hory hy skály, hiný; d)
ho- m.
o-: hovado, zde i honady; e)
hu m.
u-: huher, hucho; f) v
hr- m.
r-:
hrzati m. rzáti, hřemen; g)
hl- m.
1-: hlomoz, hlasička; h)
hn- m.
n-: hniť m. niť, hnízký; i)
hp- m.
p-: hpanna m. panna; k)
Kb- m.
b-: hbratr; l)
hm- m.
m-: hmoždíř; m)
ho- ni.
v-: mohohvitý. Gb. II. ml. I. 463. nn. U Kroměř. se přisouvá ve slově zluať, u Zábř. hrochat, u Kru ml. liroždí. Brt. D. II. 17., 130., 209. U Letovic, Tišn., Kunšt,, Žďár.: hniť, hnízké. 1b. 105., 186., 234., 250. — Pří- dechem jest
h u Letonic, Brna, Tišn., Kruml. (a Kunšt.) každému náslovnému
a, e, t, o (u), ó (ok): hábech, bidlo, hale, híva atd. Brt. D. II. 105., 166., 187., 209., 234. Taktéž také na Konicku, Jcvíčskn a Boskovsku; ale už i tam mizí; místy také před
n a
r. Ib. 113. U Kunšt. ho někdy nebývá, lb. 234. U Jemu. a Zďár. bývá přídechem náslovnému
u, ou: hudělal, houvod, huzel, hucho, ale: učitel, umřel atd. Ib. 269., 250. U Kroměř., Olom., Prostej., Týnce, Litovle, Konic, Jevíčka jest přídechové
h jen v několika slovech: huíica, liozcl, hozený, lb. 17., 70., 93., 113. U Třebíče ho není. Ib., 225. Cf. Brt. D. II. 102., 148., 158. V již. Cech. se přisouvá. O tom vz v Dšk. Jihč. I. 32., 33. Přídechové
h v násloví na Slov. Arz Pastr. L. 113. —
H se odsouvá a) v cizích slovech: Erodes, Oracius, orloj; b) ze skupin
ho-, -ohu-, -altu-, hr-, lil-, lit-, hcl-, hv-, hm-, hn-, zh-, ěh-, Vz tyto skupiny a Gb. H. ml. I. 165. nn. V Háj. Herb.: ja- cynkt 184. b., zmožděný XI. a; v V. Kal.: Pelhřimov. 326. Vz List. lil. 1894. 294. U Kro- měříže: vězda, koróvička, rožnól; u Tišn., Kruml., Kunšt., Jemnice: nedo, nide, loh, vězda, řmot atd. Brt, D II. 17., 187., 209., 234., 269. U Kojet. ve slovech pie (pihy), piovatý. Ib. 47. U Olom. a Prost, v: řbet, vizdat a j. Ib. 70. U Zábř. a Zďár. ze skupin
hr, hr: řibě, řebík, ranáč, říbek, rotek. Ib. 130., 250. U Brna ze skupin
hr, hv: řích, vězda. Ib. 167. U Litovle, Konic a Jevíčka ze skupin:
hř,
hl, zh. Ib. 113. —
h'. =
haléř. Krok 1894. 113.