HoraHora. Trup, úbočí, vrchol, úpatí n. pata hory. Vz Ott, XI. 645. —
H. =
půda (v do- mě). Slov. Zátur. —
H. Ant., nar. 1824., dě- kan metrop. kapitoly u sv. Víta v Praze; II.
Jos., nar. 1836., učit, a spis.; II.
Frant. (pseud. Horymír Vinařovský n. Sam. Šídlo), nar. 1838., prof. a spis. Vz Ott. XI. 557., 558.