HříchHřích, peccatum, Ž. wit. 9. 15., delictum, ib
. 18. 14., tribulatio, ib. 24
. 22. Cf. Mz. v List. filol. 1880. 200., Mkl. Etym. 78. H. jest dobrovolné a vědomé přestoupení zá- kona božího. Blř. Hřích jest dobr
. a věd. činění zlého. Vz S. N. V 3. řádce článku za Št. přidej: 111. 16. H
. osobní, peccatum personale, Hlv., vnitrný či myšlénkový, Stárek. Mrav. 165. Šestero hříchů proti Duchu sv., sedmero h
. hlavních, desatero h
. cizích
. Mž, 18
., 19
. Odpusť mu pán Bůh hříchy (o mrtvém). Tkč. H-chové mají sta- vováni býti trestáním a vypleňováním
. Bart. Bylo to až s hříchem (až hříšné)
. Us. To mne mrzí jako mé hříchy (velice). Us. Němý h. učiní, ktožby spal s samcem chlipú žen- skú. BO. H-ů někoho zbaviti; K h-u přijíti
, v h-u sníti; Papež h-y snímá; Abychom se h-óv káli, potom sě jich varovali
. Výb. II. 3., 15., 16., 25. H-óv nemóž odpustiti kněz, když Buoh nedopustí; Hřiechy kaziti. Hus I. 367., 478. Ktož umře v smrtedluém hřieše; Odpuštěnie h-óm; H-óv se střieci; H. ve- zdejší, obecný, němý; Ta núze teskná smrti bude očistenie h-óm. Št. Kn. š. 9., 13., 37., 94., 173., 184., 269. Od svého hříchu umře-li (od pití). Mor. Slov. Vck. Nad kajícím z hříchu nevyvadzaj smíchu; H. je jedovitý, varuj se ho i ty; Hřích za boha drží, koho pán Bůh mrzi. Glč. II. 88., 193., 288. H. je zkáza lidu, tropí v světě bídu; H. je červ, jenž neumírá
, pokoj srdce věčně sžírá; Šíp raní tělo, h. duši; Vědomí h-chu jest matkou bázně; Všecko mine a h. ostane. Sb. uč. Malé h-y hryzeme, velké oblo polykáme, č. M. 24. H-y mladosti kárá Bůh na staré kosti; Co je kouř oku tělesnému, to je h. oku duše. Hkš. H. miluje tmu. Bž. Více ohně více dýmu, více lidí více hříchů. Němc. H-ú poznání jest z nich povstání, h-ů vy- znání jest jich zahlazení. Tč. exc. —
Po- hříchu = žel. Št. Kn. š, 94. Po hřiechu boj ztrati. Dal
. 41. —
Ba hřícha = čerta (eufemism)! Zlínsky
. Brt