Jazyk, u či a, m., jazýček, čku, m. J., strsl. a pols. język, stojí m. liazyk, lęzyk, lat. lingua, od laižiti, lingere, lízati; l vypadlo aneb se v j proměnilo a ę zastupuje původní in. Ht., Schl. Vz Fk. 393. Die Zunge. J. beraní, jelení, volský, volský uzený, psí, ptačí atd.; drsný (u koček), hladký (u psů, u kun), tenký, lepkavý, mrštný, úzký, ro- hovitý, zejkovaný, oblý, tlustý, masitý, roz- třepený, dlouhý, dvouklanný, na konci mělce vykrojený (u slepýše), krátký, houževnatý, Jhl., zanesený, potáhnutý, obestřený, ostrý, Šp., chlupatý (mlsný). Us. Konec, zánět, ochr- nutí, kořen jazyka. Šp. Jazyk někomu uříz- nouti, vytrhnouti, podřezati (dítěti = svaz pod jazykem přeříznouti, aby volně jazykem pohybovati a mluviti mohlo; ptáku), Jg., D., j. vyplaziti. V. Jazykem (něco s něčeho lízati). V. Jazyk od žízně vyprahlý. Us. Duši na jazyku míti (mříti, V.; upřímným býti. Us. ). Jazykem po zemi plaziti (těžce a stále pracovati). Jg. Jazyk dobře věří, když zub bolí (o příbuzných nejbližších, potká-li je nějaké neštěstí). Vz Přítel. Lb., Č. Má příliš dlouhý jazyk (mlsný). Č. Dlouhý j., krátké ruce. Č. Jazyk hlavě nepřeje. Lb. Pracuje, až se mu j. potí (= lenoch). Č. — J., nástroj mluvy, die Zunge. J. nezpůsobný; neohbitý, všetečný a děravý, bujný, vrtký, dlouhý (žvatlavý), Jg., utrhavý, hanlivý, zlo- bivý, jedovatý, (V. ), lstivý, ještěrčí, lživý, ošemetný, převrácený, lehkomyslný, Jg., umělý, zdravý, výmluvný, ohbitý, D., zlý, (pomlouvačný), svárlivý. J. úd nejlepší a nej- horší. V. J. svůj krotiti. D. Jest jazyku kvap- ného (čerstvě mluví). V. Na jazyku se mi plete. Mám to na jazyku. Sedělo mi na konci jazyka. Na konci jazyka dráha (všudy se doptáš). L. Duši na j-ku míti. Nt. J. před rozumem (řeč bez rozumu). Ros. Kousati se v j. (držeti se od hádání, mlčeti). J. krotiti, na uzdě držeti. V. Má příliš dlouhý jazyk (žvatlavý, uštěpačný. Lb. ). J. rozvázati (po- číti mluviti). Jazykem co pes ocasem k nim se lísají. Kom. J. jejich je jako ostrý meč. Br. Více bolí od jazyka, než od meče (rána). L. Jazykem cti se dotknouti. V. Nebezpečná věc jest tlumočiti a tomu, kdo jazyk svůj za peníze, za dary a jiné kořisti prodává, v ruce upadnouti. Rb. Mluví, jak mu Bůh j. dal. Mluví, jak mu j. dává. Šm. Přijíti, padnouti na jazyky lidské. L. O bližního j. si brousiti. Us. Není ho než j. (chlouba). Ja- zykem se mnoho spraví (o chlubných). Ja- zykem po někom jezditi (pomlouvati ho). Us. Zlí j-kové povídají, že. Ml. Jazykem seče ne leda voják. L. Jazykem se vysekati. Ne- zabolí jazyk od dobrého slova. L. Nemá jazyk kostí, ne huba pána (nelze lidem huby zašiti). Nemá kostí v jazyku, nemá jazyka přirostlého (žvavý jest). Ros. Má j. pora- žený (je němý). V. Dvojího jazyku lidé. V. Dva j-ky v hubě nosí. Č. Jiné na jazyku a jiné na srdci míti. V. (Jedno myslí, druhé mluví a třetí činí). Na j. si našlapovati (chvá- tavě mluviti a breptati). V. J. měkký láme kosti. Jg. J. bez kostí, ale kosti (skály) láme. Č. Co v srdci, to na jazyku (nic nesmlčí; říká se také o upřímných). Č. Co v srdci střízlivého, to na jazyku opilého. Jg. Pleská, co slina mu na jazyk kane (přinese). Jg. Propliští to, cožkoli jemu náhlosť (slina) k j-ku přinese. V. Dobře j. za zuby míti (mlčeti). Jg., Knst., Č. Měj j. za zuby. Kom., Hus. Vz Hněv. Hněv a j. na uzdě měj. Č. Mívej, radímť, j. za zuby. Kdo se nechceš mrzeti, uč se j. držeti. Č. J-kem nemlať, chceš-li, ujmi se cepů. Č. J. za zuby měj, málo mluv, mnoho rozuměj. Rým. Na j-ku nosí med, v srdci kryje jed. Jg. Na j-ku nosí med a stred, v srdci chová šalby jed. Č. Jaké srdce, takový i j. Č. Dej jazyk na řetěz. Šp. Kde jeden j., tu jeho sláva. Dal. Vola za rohy, člověka za j. lapají. Č. Jazyk nechávej doma a venku uši. Č. Zapletá se mu j. (o lháři a opilci). Vz Opilství. Č. Zlý j. mnoho zlého natropí. Zlý j. všecko pokálí. Kdo j. nedusí, často pokoj ruší. Kdo j. má, do Říma se doptá. Vřeť každému srdce po jazyku svém. D. Má prostranný j. (klevetář). To bude (je) brousek pro její j. Vz Kle- veta. Č. J. si na někoho zaostřiti. Vz Hana. Č. Pozor na j., jsou tu bosí (děti. Vz Bosý). Č. Zle jest, když jazyk před rozumem ubíhá. Všecken mu rozum na j-ku sedí (je tlachal). Č. Za j. koho tahati (vyzvídati na něm). Vz Tajemství. Reš., Č. Má špičatý j. Vz Uště- pačný, Lb., Č. Má jazyk jako lemeš (ostrý, zlý). Č. J. jako břitva, jako meč. Vz Váda, Č. Má j. jako psí ocas. Vz Váda. Břinká jazykem jako na měděnici. Vz Váda. Č. J. mu na trepkách chodí (zajíká se). Č. Tlachá, co mu na jazyk přijde. Vz Tlachal. Má j. jako kolovrátek, jako kolovratě, běhá mu jazyk po kolovratě. Jde mu j. jako mlýnské kolo. Užívá j-ka místo meče. J-kem seče. Má típek na j-ku, má křeč na j-ku, má j. pora- žený n. mrtvý. Vz Mlčení. Č. J. není špatný voják. Není jazyk nejhorší zbraň. Km. Mnohý ja-kem se vysekal a mnohý posekal. Ne každý, kdo j-kem seče, hodí se do bitvy. Č. Béře na j., čeho stydno na lopatu vzíti. Č. Horší j. falešníka, nežli kopí bojovníka. Č. J. svůj prodal (porušený soudce). Č. Má j. děravý. Lb. Není kostí v j-ku, může pře- lhati i vladyku; Lépe dotknouti se nohou, než j-kem; Na j-ku mozolů nebývá; J-em nemlať; S panským j-kem svého neměř, máš-li delší, přikrojí ti ho, máš-li kratší, ven vytáhnou; Čiň j-kem co chceš, jen rukám vůle nedávej; Kdo naložil do břicha, rád se jazykem potýká; Malý jazýček, ale vším tělem vládne; Svrbí jazyk toho, kdo ví co tajného; Trpí sýček za svůj jazýček. Pk. Sú to velké trafiky, tie ženské jazyky; J. pustit do mlýna; Narastá mu na j-ku pípeť. Mt. S. — J. = mluva, řeč, die Sprache. J. (řeč) jest úhrn vět jednotlivého národa. Gb. Uved. 6. J. staroslovanský či cyrilský (ne- hodí se) či církevní slovanština či starobul- harština (dle Šf. ) či j. staroslovenský (dle Mkl. ); tento název jest nejlepší, ale u nás uží- váme nejvíce jména: starobulharský. Vz Gb. Uv. 48. Tam více o tom. Jak se dělí jazyk slovanský? Vz Slovanský a Gb. Uved. 47. Jazyky 1. samoticí (isolující, jednoslabičné, ku př. čínský), 2. slučovací (agglutinující, ku př. maďarský), 3. ohýbací (flektující, ku př. in- doevropské jazyky). Vz více v Gb. Uved. 39. J. latinský, řecký, český, německý atd.; mateřský, vlastní n. přirozený, prvotní neb kořenný, ohebný, zvučný, líbezný, bohatý, tvrdý, měkký, hrubý, dreptavý, živý, neživý, Jg., mrtvý, spisovný, Nz., písemní, Šm., vy- učovací. Rk. Učitel, znatel (Jg. ), známosť, povědomosť (J. tr. ), prvkové, forma, duch (Nz. ), správnosť, látka, studium jazyka. Roz- hraní, meze jazykové. J. tr. Zběhlý v ja- zyku, v jazycích. Jg. Z jednoho j-ka do druhého vykládati, vyložiti, překládati, tlu- močiti; přenésti, obrátiti do jiného jazyka; jiným jazykem vyložiti, vysvětliti. V. J. uměti, dobře jazyku rozuměti. V. Knihu v j. český vyložiti. V. Knihu z německého jazyka v český přeložil. V. Řeckým j-kem mluviti. V. J. vybrousiti, zdokonaliti, ohebným uči- niti. Nz. Správný co do j-ka. Št. Co se do- týče j-ka. Št. To čelí proti správnosti ja- zyka; to uráží správnosť jazyka. To je proti jazyku. Us. Čítati dávné j-ky a cizím Roz- uměti, to dobře, avšak otcovský (jazyk) třeba napřed uměti. Lb. Jazyk jest posel rozuma. Výb. I. 350. Povědomosť jazykův zemských, zbehlosť v jazycích zemských. J. tr. Všecko, co se přednáší, ať se jazykem srozumitelným děje. Kom. Kdo se za svůj j. stydí, hoden potupy všech lidí. Lb., Š. a Ž. Stran rozdílu slov: „Jazyk, mluva, řeč" vz v Jg. slovníku: „Jazyk", str. 575. Stran dějepisu jazyka českého vz S. N. II. str. 815. J. na súdu a při dskách, vz Vš. 564., Rb. str. 266. Příčiny proměn jazykových: 1. pří- činy subjektivní zvl. fysiologické; 2. chybná obdoba domácí; 8. vliv jazyku cizích (chybná obdoba cizí); 4. zřetelnosť; 5. změna života duševního. Vz o tom více v Gb. Uved. 24. — J. = národ, die Nation, Zunge. Řeč ja- zyka českého. Zlob. Milostivostí jsa hnut k rodu a j-ku svému. Háj. Jazykové se sbí- hali (lidé všelikých národův). Kom. Pro křivé nařčení, kteréž jest jemu bez viny a skrze to vsí české koruně a jazyku při- pisováno. Arch. III. 184. Abychom se strhli proti nepřátelóm a zhubcím jazyka českého. 1410. Arch. Kudyž by jazyk český od něho nejohavnější potupú a kacířstvím po všem světě nevinně zhaněný shladiti mohl a cizo- zemce v této zemi zvelebiti a města Če- chuov vyhnaných jimi osaditi; jakož jest to znamenitě v den všech svatých před Vyše- hradem ukázal, pány, rytieře a panoše ja- zyka českého, jim zrádcí nadávav... více než do pěti set nejčelnějších o hrdlo jest připravil (Sigmund), jichžto zavedení s pravú věrú litujíce želíme, jakožto Čechuov nám přirozených a k umdlení našeho jazyka če- ského jeho navedením poražených. 1415. Hfl. (Höflerovi Geschichtsschreiber der husitisch. Bewegung). — J. v hornictví, podlouhlé dřevo se železnými zuby, jímž zdržuje se dřevo trejbem spouštěné, aby příliš náhle v důl nepadalo, der Hund. V., Jg. — J. v knih- tiskárně, tenká prkenná n. zinková deska, kterou se vysázené řádky na sazečské prkno vykládají, die Schiffzunge. Jg. — J. váhy, vz Jazýček. — J. v botan.: ptačí, jelení, hadí, psí (užanka), volový (pilat; červený, lékařský, planý), beraní (menší kopice, cel- ník, špičatý jitrocel), vrabčí. Kom., V., D., Jg.