PřísahaPřísaha, y, f. P., strsl. prisęga, kor. sęg.
P., pří + saha od sáh-ati; sr. lit. segti, segiu (schnallen
, umbinden), prisëkti (schwören)
. Mkl. aL. 41
., B. 38. (Hý.). P. vztahuje se k zevnějšímu výkonu dotýkáni n. kladení prstů na nějaký předmět (přisáhnouti)
. Pr. Dotýkali pak se rukou kříže, bible, ostatků svatých nebo prsou
. P
. jest osvědčení
, jímž dovoláváme se Boha na svědectví pravdy našich výpovědí aneb splnění slibů
. S
. N. Vz tam více
. P. jest slavné dokládáni se Bohem na ztvrzení nějakého výroku. Pkt. P. jest, jíž Bóh sám sě béře za svědka. Hus
. I
. 93. P.
= slavné odvolání-se na Boha, jakožto vševědoucího svatého a spra- vedlivého svědka nějaké výpovědi k jejímu potvrzení, der Eid, juramentum. MP. 106. Dle
obsahu jest p. 1.
potvrzovací či
po- tvrdná, Sš. Mt. 82
., jež se odnáší k něja- kému tvrzení
, der Bekräftigungseid, j. asser- torium; 2.
přípovědná či
slibná, Sš
. Mt. 82., jež se odnáší k učiněné přípovědi, der Ver- sprechungseid, j
. promissorium. Druh potvr- zovací p-hy jest též 3. p.
očistná, či vý- pověď, při které Bohem se dokládám, že zločinu na mne uvaleného prost jsem, der Reinigungseid ,j. purgatorium
. — Dle
formy pak jest přísaha 1.
tělesná, jež se činí po- zdvižením palce pravé ruky a obou nej- bližších prstů, aneb dotýkáním-se evangelia
, der körperliche Eid, j
. (solemne) corporale, a
netělesná, a 2
. soudní, der gerichtliche Eid, j. judiciale a
mimosoudní, der ausser- gerichtliche Eid, j. extrajudiciale. —
Křivá p.
= přísežné potvrzeni vědomé liché vý- povědi
, der falsche Eid, Meineid, perjurium;
zrušená p. = úmyslné rušení přísežné pří- povědi, der Eidbruch. Dovolenosť, dobrota, účel, lehkomyslné užívání, pravdivosť
, spra- vedlnost', potřeba, svatost' p-hy. MP. 10tí až 109. (Hý
.). P. křivá, nepravá, falešná, V., p. povinnosti k dědičnému pánu, mě- šťanská, pro lesť (Voreid),
D., na korouhev, korouhevní, rozhodná, Haupt-, zrušená, oči- šťovací, vyjevovací (Manifestationseid), vy- konaná, služební, J. tr
., rozhodovací, svěd- ková, doplňovací, oceňovací, Ŕd., bez zmatku, se zmatkem, rytířská, sirotčí, svědkův, po- třebná, odhadní, Pr., očisty. Výb. I. P. matce boží, vz Žer. Záp. I. 3., 215
., 268., 269.,.273. P. slavná, dobrovolná, vynucená, ujišťovací, připovídací, přípovědná, slibná, potvrzovací, potvrdná, vz S
. N
. P
. na rozžatou radlici (Eisenprobe, Gottesurtheil). Šm. P. od práva nalezená, právem uložená. Th. P. krále, do rady
, hejtmana
, komorníka vyš., hofrychtéře, manská, podkomořího, obci městských, stavu zemskému, k soudu, s kléskou, se svědky, pro hanění na cti, svědků na mezích, za strýce. Vz Tov. 12
., 16., 17., 12a, 20, 21., 22., 39., 40., 41., 65., 66
., 67., 76.
, 122. Pří- sahu činiti, učiniti; p-hou něco dotvrditi, svědčiti, něco tvrditi, koho n. se zavázati, se osvědčiti; s p-hou odepříti, zapříti; p-hou se s jinými zavázati; víry a p-hy své sobě nic nevážiti, ji opovrci; proti p-ze udělati; bez p-hy někomu věřiti. V. P-hu složiti. V., Svěd. 1569. P. někomu uložiti. Přísahu někomu na něco učiniti; s přísahou pravili, že nevědí. Br. P-hou zavázání; p-hu držeti, Kom. Přísahou potvrdili pravdu své výpo- vědi; přísahou se zavázal poslušnosť nám zachovati. Sych. Přísahu věrnosti skládati; úředníka pod přísahu vzíti; přísahu od ně- koho přijíti, přijati; p-hu rušiti, zrušiti; p-hou spojený; pod p-hou
. D. P-hou něco
spraviti. Pref. Rukou dáním a p-hou se za- vázati, že ... ; p-hou se klel, že . . . Sych. P. hříchů a nepravostí netvrdí. Dvě kron. P-hu prominouti, z p-hy propustiti, Pr. M., pustiti. P. vykonati; nalézti někomu p-hu (auf Eid anerkennen); dolíčiti čeho p-hou; přiznání na miste p-hy ; výstraha před křivou p-hou; žaloba z křivé p-hy ; nalézti někomu p-hu za něco n. k něčemu ; býti pod p-hou ; míti na sobě p-hu; zavázati se p-hou k ně- čemu ; p. tajnosti úřední; pod p-hou dáti někomu napomenutí; k p-ze někoho připu- stiti, přinutiti; p-hu zpátkem podati (zurück- schieben) ; učiniti p-hu k soudu; vykonání, učinění p-hy (přisahání); nepřijetí, odvržení p-hy; nabídnutí-se, podání-se, přihlášení-se k p-ze; rušitel, způsob vzetí p-hy; uložiti drahé straně n. vložiti na druhou stranu p-hu za něco ; k p-ze se připověděti; p-hou něco stvrditi, potvrditi ; vzetí pod p-hu, die Beeidigung. Některá jest přísaha dobrá jistoty
, jíž přisahá kto pravdu jistú minulú
nebo přítomnú, to jest, že ve čas jest; a
jiná p. jest slibování, jíž kto přisahá pravdu budúci, jenž má býti, ač ve čas nenie. Hus. I. 99. Máme se varovati od obyčeje p-hy, druhé, od lehkého přisaháme ; Ta p. na něho vzvedená jest najvyššie. Hus
. I
. 97., 104. Vyššie jest p., když zejména zvláště na Boha neb skrze Boha přisahá kto, než když při- sahá na stvorenie
. Hus. I. 104. Musí vždy p. ta býti na Boha. Hus. I. 105. Ulo- ženou p-hu nepřijati; ku p-ze se nabídnouti; křivou p-hu vyznati; vykonání p-hy překa- ziti. Řd. P-hu na něco znova učiniti; p-hou něco opraviti, dokázati; ku p-ze od práva nalezené každý osobně stůj ; vykonání p-hy k dolíčení pře; p-hou se očistiti; bez přísah a věrování; pod p-hou a bez p-hy svědčiti. Er. Odpůrci p-hu o některých okolnostech uložiti. Řd. P-hy od práva n. od strany straně vložené ; kšaftovného svědka vysvěd- čení pod p-hou. Er. P. se přisahá. Vš. 70. Bez přísah slova všecka drží. Kom. P-hu přijati, Řd., od někoho vzíti
. J. tr. Pod p-hou býti. P-hu naříditi, zapověděti, zaká- zati ; z p-hy hříšné se káti. MP. 106.—109. Za p-hu vážiti (= míti), pokládati; p-hu dovoliti; p-hon čeho dolíčiti; k p-ze koho potahovati. Sš. Mt. 82., 83. Národ celý p-hn oddanosti musil císaři učiniti; P-hu Čim pro dodání většího řeči své důrazu. Sš. L. 32
., I. 23. (Hý.). Pravili pod p-hou, že
. . . Arch. I. 162., Ben. V. S p-hou odepříti. V. A tak Bohu nad p-hu jsou nevěrni. Hus. I. 428. P-hu zrušiti. Dal. 73. P-hu k soudu vydati. Tov. Pan Ješek Smila p-hú odbyl: Medlík neprošel p-hú; Práv byl a prošel p-ú; A kteříž hranice p-hú vyvodí, na tom má dosti býti; Mají se tam pod p-hú uptat
i. Půh. I. 260., 273., II
. 576., 625
. Ta p. na málo vy- sahá (neplní se). Ps. slov. 81. Má svú nevinu svými dvěma prsty p-hú na kříži, ač smie, od sebe "odvésti podlé práva; Václav má sám p-hu na kříži provésti, že ji v této při 3 zlaté zaplatil; Tehdy jsú Janáčka otázali konšelé pod p-hú, aby pravdu pověděl; Ať za to p-hu sám na kříži učiní; Aby nevinu svú dvěma prsty na-kříži p-hú obdržel. BN. Tč
. Ku p-ze — zbraň ! Zum — Schwören ! Čsk. P-hu nabídnouti
, dle J. tr. a Řd.
lépe: k přísaze se nabídnouti. Pravil, bych zle přisíhl a praví, že jsem nedoložil na druhý hnát a o tu p-hu aby mi páni ohlédali. Půh. II. 423. P. k srovnání různic lidských při- činěna bývá a jest největší pomoc k srov- nání svárův a k rozeznáni pří a lidských různic. Vš
. Přísaha, kterouž král Ludvík slavné paměti učiniti ráčil pánům atd.; Aby (strany) na určité dni k p-ze stáli; Tu původ i pohnaný má každý osobně k té přísaze státi; Jakož zámek Karlštajn mně na mou p-hu svěřen jest. Zř. F
. I
. B. 7., C. 35., 34., B. 36. Bědek prve nežli svědomí vydá, uči- niti má p-hu;" Ti, kteří p-hy k rozličným úřadům mají (bei verschiedenen Aemtern beeidet sind)
, nemohou na ně svědčiti o ji- ných věcech, které by se jich úřadu nedo- týkaly ; Svědek po učiněné přísaze s žádnou stranou nemluv. Kol. 22., 24., 25. Tu by měla p. minúti a dsky ostati; Jemuž v tom má věřeno býti na jeho p-hu bez jiného ukázání; Na tom přisahám, že p., jižto Jan z Krp přisahal proti Pavlovi z Luže, jest prava a čista. O. z D. I pan Hynek z Wald- stejna jsa hejtmanem držel úřad komornický a teprv k němu obzvláštní p-hu učinil, když ... Žer. f. 17. b. Konšelé budou moci svědomí dávati na tu p-hu, kterouž jsou pánu Bohu a králi JM. k úřadu konšelskému učinili; Něco na p-hu vzíti, mit Berufung auf den Eid aussagen ; P-u vydati, den Eid formu- liren; P-hu na něco míti, auf etwas z. B. als Protokollführer beeidet sein. Václ. 27., 28., 29. P-hu nalézti; Kdož by koho po staném právu obeslal ze škod útratných a nákladních a obeslání to by vzal na svou p-hu (mit dem Eide bekräftigen); Poručník v kaple k p-ze státi nemůže, kann nicht schwören. Nál. 213., 215
., 216. Nemá ižádný konšelem
prve učiněn býti než ten, kterýžby prve v obci tři léta přísahu měl; Z těch napsaných jmá přísahu vzíti, Eid leisten. Sob. 12
., 9. Dokládajíce se své úřední pří- sahy; Vykonati přísahu vernosti králi a na ústavu zemskou. Pr. Při purkrabí nynějším neb budoucím při soudu jeho sedati mají nejméně šest dobrých lidí urozených a ti k soudu přísahu udělati mají. Vl. zř. 290. Zlosť a nevěra lidská a jich obyčejové zlí zplodili jsou přísahu a jiná práva. Kdyby víra, spravedlnost' a dobrota v lidech s upřím- ností byla, nebylo by ani p-hy ani soudu. Nepřisáhej a nezaříkej, leč by tě předsta- vení k přísaze povolali. Všeliká přísaha těžká jest
, a ode všech lidí, křesťanů, po- hanů a židů těžce jest vždycky vážena. Vš. Spravedlivý k p-ze pospíchati nebude
, ale raději se škody odváží, nežli by s užitkem p-hu podstoupil
, neb všeliká p-ha těžká jest; Zdržuj a vystříhej se od p-hy. Vš. Staré slovo jest: z těžka křivý p-hu provede. Pravda p-hy nepotřebuje. Řeč pravá a pravdo- mluvná přijímá se za p-hu. Pohnaný dada, zač původ přisahá, má p-hy prázden býti. P. před vzdáním soudu vykonaná buď. P. někomu nalezená ne listovním, ale ústním osvědčením vykonati se má. P-hu maje sobě z
práva nalezenou vykonej aneb v té při padni. Z domnění chceš-li vyjíti, p-hou se očisť. Přísaha vztahuje se k zevnějšímu vý- konu dotýkání neb kladení prstů na nějaký předmět (přisáhnouti); kletva zavírá v sobě vniternou povahu přísahy záležející v tom, že přisáhající vyzýval na sebe trest i po- mstu boží v případě tom, že by křivě při- sáhal. Kterouž p-hu oni stojíc a zdvihnouc dva prsty udělati mají. Er. Křivá p. má ve- likého Boha mstitele. Kdo zruší p-hu, zhubí duši svou. Kdo proti svědomí a přísaze činí, Bohu i světu v pokutu upadá. Hustá přísaha, řídká pravda. Č. M
. 352. Kdo křiv jsa p-hu provede, žádný dlúho nedědí zde na světě. Vš. II. 23. Cf. Přisáhati s adv. P-hou Boha neoklameš. Pk. Babský pláč, hospodského p., ten i ta nedaleko sahá. Slez. Té. P-hu činili dopoledne než něco snědli; odložena mu p. a poručeno, aby se o 8. hod. ráno bez jídla a bez pití dal nahoru najíti, neb to jest za pořádek. Žer. Záp. I. 24., Tov. k. 112. V postě p-hy nejdú
. Půh. olom. 1437. Vz Gl. 274
. — P. a její druhy v strčes. právě. Vz Pr. 1869. str. 696. a násl., 735. a násl. Pomocníci p-hy a očistníci v strčeském právě, vz Pr. 1869
. str. 710. a násl. P
. po písaři říkati se má; kdy strany k p-ze utí- kati se mají; komu nemá se p. vydávati; kterak se má p. vykonati, o tom vz Rb. str. 120.-121., 271. — Vz také: Vš. 568., Žer. Záp. I. 13., 18., 24
., 46
., 96
., 105., 116
., 197., 240., II. 172., Tk. II. 326.