Roniti
Roniti, il, ěn, ění; ráněti, ěl, ěn, ění = shazovati, činiti, aby padalo, herunter schla- gen, fallen machen. Vz Mkl. B. 449. — abs. Pták roní (pelichá). Kůň roní (zuby mu pa- dají). Jelen roní (rohy mu padají). Had roní (svléká se). Us. — co : slzy. L. Jedna slza druhú rániá. Pis. slov. Cikáni slzy r-li. Tč. R. rosu, Thau ergiessen. Dch. Smutná lípa lupení své roní; Některá čásť paraboly naší na mnoze jiný význam roní. Sš. Bs. 60., L. 182. Cedr bílý roní prozračitou pryskyřici. Sš. Zj. 476. Růže květ roní. L. Any slzy neuronil (nepustil, neprolil). Kom. Zronil jabko (udeřením shodil). Mor. Brt. — kde. Holubníka sedla na jabloni a tam (na ja- bloni) smutné žely roní. Sš. Bs. 58. — co odkud: ovoce se stromu. Plk. — co nad kým. Nad dcerou slzy roní. L. — komu kudy: Slzy tnu ronily přes líce. Sych., šp. m.: Ronil slzy. Jg. — jak, proč. Proudem hvězdy roní trud); Ten sad getsemartský smutkem slzy roní. Sš. Bs. 19., 77. (Hý.).