Rozhněvati
Rozhněvati, rozhněvávati = k hněvu po- hnouti, popuditi, erzürnen, unwillig machen, aufbringen, entrüsten; se, zornig werden, sich erzürnen. V., Jg. — koho. BO. Nevíš-li urození a zachování svého, rozhněvej sou- seda nejbližšího, povíť povahu života tvého. Prov. Bohu slouží tak, aby čerta nerozhněval. Us. Co sem vás kdy rozhněvala, odpusťte rané to pro Boha. Sš. P. 452. R. pánka. Hus I. 107. — koho, se na koho. Rozhněval ho na sebe. D., Br. Rozhněval se na bratra. Us. Král se na to r val, do vězení Dorku dal; Tak ju dlóho namlóval, až se na ňu rozhněval; Jak se na tě r-vám, utnu tobě hlavu. Sš. P. 8., 172., 690. Kat se na to r-val, od razu jí hlavu sťal (od razu — honem). Na Ostrav. Tč. — koho čím. Ml., Rk. Slo- víčkem mne rozhněvá. Er. P. 114. Rozhněval se rydem Hospodin. Žer. Pověz ty mně můj synečku, čím sem tě r-la. Sš. P. 598. — se o něco. Mudr. — se z čeho. Z toho se Vlasta rozhněvala. Háj. Z toho kníže náru- živě se rozhněval. Háj. Velice se z toho r-val. Us. u Rychn., Let. 21., Pass. 203., 213. Dvořák se rozhněva z toho. Žk. 290. — si koho. R-la sem si šohajíčka svého, nemožu ho udobřit, Sš. P. 277. — se komu. Syn sa jí rozplakal, pán sa jí rozhněval. Sš. P. 140. — si koho proč. R-la sem si ho (mi- lého) pro jedno slovečko, že sem mu ne- řekla: Jdi š Bohem, srdečko. Sš. P. 782. — proti komu. Proti národu nemoudrému r-vám vás. Sš. I. 110. Proti Aronovi lítě se r-vav. BO. — se jak. R-val se vší myslí (iratus est animo). BO. — že. Milenka se r-la, že všech jablek nedostala. Sš. P. 752. — se v čem. Had sě rozhněvav v svej chlipie (bujnosti). Mus. — se čeho. Toho jsem se srdečně rozhněvala. St. skl. IV. 168.