Strnad, a, strnádek
Strnad, a, strnádek, dka, strnadel, dla, m., strnátko, a, n., vrabec skřivano- vitý, emberiza citrinella, die Ammer. S., příp. -ad?. Sr. lat. sturnus, strhrněm stara. Fk. 410., Mkl. B. 208. Vz Frč. 353., Schd. II. 446. Strnad obecný, emberiza citrinella, die Goldammer; skřivánkový, emberiza mili- aria, Gerstenammer; zahradní, em. hortu- lana, Gartenammer; rakosnik, e. schoeniclus, Rohrammer; olivobřichý, e. elacothorax, Zaunammer; luční, e. cia, Wiesenammer; sněžný, e. nivalis, Schneeammer; rajský, e. paradisea, Paradiesammer; horský, e. mon- tana, die Bergammer; rýžový, e. oryzivora, Reisammer. Jg., Šp. Vz více v S.N. Str- nadel, strnadlo. Mor. a slez. Brt., Sd., Klš. S. na vesno, když jest v poli dosť žíru, ] volá na sedláka uštěpačně: Nepotrebujeme strýců! Za to v zimě přiíetuje k stodolám, ozobává snopy a pochvaluje si rolníka: Dobrý strýc! dobrý strýc! Na mor. Zlín- sku. Brt. S. zjara zpívá: Vezu, vezu, vezu kvítí! Brt. S. zpívá zjara: Sedláče, sedláče, pojedeš sít? Na podzim, kdy strniště jsou holá: Sedláče, sedláče, kdyby si chcíp! Ji- nak: Sedláčku, sedláčku, polib mi řiť! Str- nádka když vábí, semínka slibují. Pk. —- S., osob. jm. Tk. II. 549., III. 660. — Str- nad, mlýn u Sedlce; samota u Zbraslavi.