Škodlivý, škodnýŠkodlivý, škodný; škodliv, a, o, škoden, dna, o ==
škodící, zhoubný, schädlich, nach- theilig, bösartig. V.
ß. člověk, V
., rána, Sal., zvěř. Um
. les. Štěpíř škodlivé vlky vyklešťuje. Kom. Čtvrtodenní zimnice š-vé a smrtelné jsou
. Kom. Co mnoho, to škodno. Koll. Pivo to má škodlivou přísadu. Us. Dch. Najlepšá vec jest škodné veci v ústách zadržati; Ten je svojím neprátelom, kdo škodnú vec žádá aneb u seba zdržuje. Slov. Tč. Aby jim nedali škodnu býti. NB
. Tč
. 164. Kněžská lúpež chytrá velmi škodná; Na počátce něco podoben jest kúkol k pše- nici a vytrhánie by kúkole bylo škodné, kdyby jej trhali a pšenici tlačili; Panovánie kněžské škodlivé jest; Mému dobrému dobro- dějci nednjte škódnu býti (aby měl škodu), prosím pnna Boha, milý pane Petře mine- mistře! Hus I. 368..
II. 61.. 437.,
III. 289. Škodná (i
. e. zvěř), u myslivců: lišky, káně, veverky atd., das schädliche Wild. Škodnou odváděti i
. e. 1. pazoury
, zobáky škodných ptáků, začež dostávají od úřadu
zástřelu; "2.
zpovídati se (žertem). Jg., Šp. — k
omu, čemu. Zdraví š-vý, š-ný. V. Nebyl nikomu škoden. Lom. To tomu listu a této jednotě nemá š-dné býti. Tov. 6. Ach škoda, pře- škoda, pavího pérečka, že sem já ho po- lámal ; ale je škodnější mojej najmilejší, že sem já ju oklamal. Sš. P. 301
. Hněv tvój zlý jest tobě škodlivější než meč v srdci tvém ostrý, než had neb štír za, ňadry a než uhel v lóně tvém. Hus II. 395. Čiň dobře všem a sobě nebuď škoden. Pk. Zemi š
. D., Dal. -
komu na čem. Toť mu na ničemž škodno není
. Troj. —
Škoden býti čeho —
škodu pro něco poznávati, žádosť čeho míti, vermissen, Schaden empfinden. Jsem toho škoden (užitek mi ušel). Jsem nebožtíka pána škoden (ztratil jsem s ním mnoho dobrého). Us
. Važ si otce, budeš ho škoden, až ho nebude více
. Us. Dch
. Jan je jí škoden (po- hřešuje ji)
. U Chocerad. Vk. Mají sirotci svého škodni býti? NB
. Tč
. 264
. Však ona není toho škodna (nemá z toho žádné škody)
. V Kunv. Msk. Abych toho škodna nebyla. Půh
. I. 297
. — Ros., Zlob.
, St. skl
., Er
. —
čeho na čem. Musí býti toho na životě škoden. St. skl. To už na té věci škoden nebudu (nebudu míti z ní škody). U Rychn. —
s čím. On s ním není škoden (nemá s ním škody žádné). U Rychn. —
čeho oč. Toho je škoden o 50 hř. Půh. I. 126., 153
., 179. Škoden jsem o 30 hř
. gr.; Toho držení jsem škoden o tisíce hřiven; Toho listu ne- vrácení jsem škoden o 600 hř. (mám z toho škodu). Půh.
1. 331
., II
. 10., 11
. —
čeho oč na čem, zač. Toho jsem škoden na svých mlýnech o 1000 hř. (mám škodu); Toho jsem na všem dvoře velmi škoden za to; Toho jsem škoden za 200 hř. Půh
. II. 396
., I. 135., 155., II. 120
. —
jak. Toho nestúpení škoden jsem pravým počtem o půl- druhého tisíce hř
. Půh
. II. 11. —
proč. Toho jsem proň škodna
100 hř. gr.; Škoden jest pro jeho nesplnění (má Škodu)
. Půh
. I. 282
., II
. 79. —
sk
rze co. Skrze to její držení škoden jest a toho pokládá za puoldruhého tisíce hř.; Skrze to škoden jest o 60 hř. gr.; Skrze to škodna jsem
na svém dědictví o puol třetino sta
hř. gr. Půh. I. 231., II. 186., 219
. (Tč.). —
co čím. Tú cestu su š-en dva
zlaté (utratil jsem ne ve svůj prospěch). Na mor. Zlínsku
. Brt. —
k čemu. Aby jemu nebylo škodno k náboženství. Št. Je- dovatý a k jídlu š-vý. Ler. —
v čem. Hle- dejž, nejsou-li páni ve svých úrocích škodni. Št. —
z čeho. Z prodlení toho budu ško- den. Št
. —
že,
aby, inft. =
u škodu býti. Vz
Potřebnu býti
.