VětrníkVětrník, a, m. =
lehký člověk, pudivítr, fučidlo, větroplach, der Sausewind, Windbeu- tel. Puch., Sych. —
V. =
mlynář na větrném mlýně, der Windmüller. D. —
V., osob. jm. —
V. u, m. V.
korábový, lodní = plachta
lodní, das Segel. Loď větrníky hnáti. Jel.
V. na jinú stranu obrátichu. Pass. 798. Kráľ
káza větrníky vše rozpieti. Alx. V. v. 531.
(HP. 13. ). Bez vesel i bez v-ka do Hispa-
nie připluli. Pass. mus. 533. V. MV. ne-
pravá glossa. Pa. V-ky se spravovati =
štěstí věřiti. Knst. —
V. =
větrné kolo, das
Windrad,
křídlo. V. Vz KP. II. 18., 19. V.
elektrický, elektrisches Flugrädchen. Ck. —
V. = větrní kotel, der Windkessel (bei der
Feuerspritze). Nz. —
V. =
věječka. Jeho v.
jest v jeho ruce a čistí své městiště. M. —
V., die Windfege
, der Bläser. Prm. r. V.
26. —
V., větrnice, die Sturmlatte. Nz
. —
V. = čtyři krajní, silné brky ve křídle. Us.
Imt. Káně má v-ky zastřižené, aby nemohlo
uletěti. U Jižné. Vrů. —
V. =
větrní mlýn,
die Windmühle. V. Vz KP. II
. 18. —19
.,
S. N. Jest bohatá, vzadu má v-ník, s předu
má vodní mlýn a při tým les kúsek. Ve
Slez.
Tč. —
V. =
díra ku vpouštění větru
někam, der Ventilator. V. ssací, saugender
V., foukací, blasender V., lopatkový, Flügel-,
šroubový,
Schrauben-, kolový, Rädervent.
Bc. V. ruční, strojový. Hř. V. ve světnici,
ve spod měchu. Ros. —
V. =
korouhvička
na střeše směr větru ukazující, die Wetter-
fahne. D., M. Jak v. víří, bude brzo déšť;
Větrníček vírníček, vyviruje větříček a vě-
tříček deštíček. Na Ostrav. Tč. Když v.
vrzí, bude brzo déšť. Na Ostrav. Tč. —
V. =
provaz, jímž se síť proti větru upev- ňuje, die Windleine. Šp. —
V., rostl. =
královské zelí, zrádce, kotačka, máčka, eryn- gium, die Mannstreu. Sib. 588., Rstp. 2069. —
V., Wietrník, ves u Skalice a samota u Liškova. PL
. Pod v-kem = pole v Pozlo- vicích na Mor. Šd.