DýmDým, dym, u
, dýmek
, mku, dýmeček, čku, m.
, Dymiy, skr. dh?ma, řec.
Ovüa, lat. fumus, lit. dumas, od dh? agitare, od toho též duch-6. Schl., Fk. 103., 101. — D. =
kouř, čad, der Rauch, Schmauch
. Jg
. D. od sebe vydati. V. Dýmem vyjíti. V. Dům byl pln dymu. Br. Plamen v dým se obrátil. Troj. To v dým se obrátilo,
šp. prý m.: v dým pošlo, do dýmu šlo, dýmem se rozešlo (
dýmem vyšlo);
ale i ona frase
je
st dobra, neníť proč bychom ji za špatnou měli. Cf. předch. vetu. Vz D. = nic. D. vznášel se pod oblaky. Solf. Dymem suším
, udím
. Reš. Dýmem še udusili. Us. D. se valí. Rkk, Z dýmu do ohně padnouti (vz Prodělání). Č. Chtěje dýmu ujíti
, upadl do ohně. Vz Neprozřetelný. Lb
., Jg. Před dýmem utíkaje v ohni se octne. Br. Větší dým nežli pečeně (pečenka = mnoho vřesku, málo zisku = chlubný). Na Slov., Lb., Č. Dým se pro teplo trpěti musí (něco pro něco, nepohodlí pro pohodlí). Č., Mus. Radši on k bohatému dýmu (= k bohatší kuchyni, k hojnějšímu stolu). Ros. Všecko do dýmu jde (vz Marnotratný). Bern., Č. Kde jest dým
, tu jest oheň. Vš. III. 12. — Dým, dýmy =
pára,
plyn, Dünste, Dämpf, Dampf, Prudel. Dýmem naplniti
. D. Nápoj mu dýmem hlavu naplnil. Jg. Skrz dýmy na slunce patřiti. Jg. — D. =
obluda, stín, bělmo, mámení, blauer Dunst, Blaues, Dampf, Täuschung.
Jg. Dým někomu v oči pustiti. Jg. — D. =
tma, dav, množství, ein grosser Haufen. Jako v d. do něho udeřil. Jg. — D. =
věc nemilá. Jsi mi v očích dýmem. L. Není domu bez dýmu. Vz Štěstí. Lb. — D. =
kadidlo, pochlebování, Weihrauch, Schmei- chelei. Dýmy se pásti. L. — D. =
myšlení prázdné, Hirngespinnste, Träumerei. Dýmem se krmiti. Dymky filosofické. L. — D. =
pýcha, Eigendünkel, Aufgeblasenheit. Člověk plný dýmu. — D. =
nic, ein Nichts, Rauch, Dunst. Vše to d. jest a pára. L. A to v dým bylo. Kom
. Dýmem jest nám velenie jeho. Rkk. 11. V d. pojíti = v niveč se obrátiti. Město s dýmem pošlo (shořelo). Rady jich v d. pošly. Jg. Pohrůžky ty s dýmem po- minuly. V dým (v kouř) to půjde (= nic z toho nebude. Vz stran přísloví: Marné počí- nání). Č
. — D. =
komín, der Rauchfang. L. —
Dým za starodávna dříví půlené
, oklesky, pařezy, hrabanky atd., jež sedlák z panského lesa celoročně zpotřeboval. Za to platil po- dymné. Pr. (Fux).