JiskřitiJiskřiti, 3. os. pl. -ří, -skři, -skře (íc), il, ení; jiskřívati, jiskry dělati, blyštěti čím, funken, funkeln
, blitzen
, sprühen. —
abs. Kola
, když po kamení poběhnou, j. budou. Br. —
koho (-= ohně mu dodávati, podpa- lovati, anfeuern, reizen. Jg). Jg. —
koho proti komu (popouzeti). Ros. —
čím: očima
. Kom., Lab. 113. —
čím od čeho. Od hněvu očima jiskří. Č. —
po kom: očima po děvčeti. Hlas. —
na koho. Jaromír jako hladovitý lev jiskřil na Jana biskupa
. Háj. —
se, funken, Funken werfen. Jg
. —
se proč, odkud. Z radosti se oči jiskřily. Jg. Až se
z něho jiskří (hněvá-li se). Oheň mu jiskřil z očí. Plk. —
se komu kam. Ohně utuchlého ne- rozdmychuj, aby se i tobě
v oči nejiskřilo. Br. —
se komu kde. Jiskří se mu v hlavě (ve lbě) oči. Jg. Víno jiskřilo se v skleničkách. Jg. —
se odkud. Skřemenina jest ostrá a tak tvrdá, že se z ní pod ocelí jiskří. Koubl.