Kalendář
Kalendář, e, kalendářík, u, kalendáříček, čku, m. K. z lat calendae, vz Kalendy. K. římský, Juliův, Řehořův (všeobecný, říšský), protestanský, ruský, židovský, hospodářský, domácí, historický, učitelský, kupecký, rodo- pisný, hvězdářský, studentský, politický, na stěnu, S. N., starý (= Juliův), nový (Ře- hořův; vz o něm více v Gl. 85. ), Rk., visutý. Sp. Dělati kalendáře (= zamyšlen býti, pod sebe hleděti). Jg., Č. Kalendáře lidé dělají, Bůh Časy. Prov., Jg. Bůh činí časy a lidé kalendáře. Č. K. je lhář a Bůh nejlepší ho- spodář. Č. K. starý lhář; K. klade pěkný čas. Na Mor. Brt. Dle starého kalendáře= starého slohu. Vz S. N. Der Kalender.