-in-
in. Přípona
subst. Hospodin. Jg
. — -in, -ina, -
ino (-ův, -ova, -ovo)
přípony jmen přídavných přisvojovacích. Místo genitivu uží- váme u jmen osob
určitých, jsou-li v
sing., přídavných jmen přivlastňovacích tvořených, jsou
-li jména podstatná
rodu muž., příponou, -ův (-ova, -ovo), pakli jsou
rodu žen., příponou -in (-ina, -ino), při čemž se před
-in (ina, -ino)
tvrdé souhlásky změkčují a
hrdelnice směžďují (h v
ž, ch v
š,
k v
č; r v
ř, c v
č, d v
ď, t v
ť: otec — otcův, kovář — kovářův, mistr — mistrův; druha — družin
, macecha — macešin, kmotra — kmotřin, matka — matčin, zlatnice — zlatničin, teta — tetin. To jest město Davidovo (= Davida), Br., zahrada matčina (=
matky). Us. Dci mateřina. Kat. 3. Husy paňmáminy, Er. (Mkl. S. 90. );
sestřin, holčin, nevěstin. Mkl. B
. 132. Avšak
jsou příklady i ze staroslovanské i ze staro-
české mluvy, že se
přípony -in (-ina, -ino)
i k substantivům rodu muš. dávaly: holubin,
Neklanin, pastušin. (Ht., Č. ). Zastena pláčem
holubiným. Rkk. 7. Slyše volánie pastušino.
Rkk. 31. Přijde nová radosť v junošino srdce.
Rkk. 29.
Osoba musí býti určitá, chcemeť
touto příponou říci, že něco majetnici jediné
,
určité přináleží: matčin čepec = čepec jisté
matky. Č.
Klade-li se místo genitivu jméno
přídavné přivlastňovací, nemívá nyní onen
genitiv žádného přívlastku; pakli má u sebe
nějaký přívlastek, zůstává jméno podstatné
nyní
z pravidla v genitivu. Vzal kosti Saulovy
a kosti
Jonaty (m.
Jonatovy),
syna jeho. Br.
Husy matčiny jsou tlusty. Ale: Husy
naší
matky jsou tlusty. Ale říkali také: Přivedl
duši
Hektorovu, toho pracovitého muže. Mudr.
— Pass., Troj. A novočeský výraz, slova
Isaiáše proroka' zněl by s
tar
oče
sky:
a) slova
Isaiáše prorokova; o) slova Isaiášova proroka;
c) slova Isaiášova prorokova. Gb. Zahrada
sestry, která v Praze jest, je veliká,
zde ne:
sestřina (smysl by mohl býti: zahrada sestřina
v Praze jest). (Vz o tom
ví
ce v článku:
Genitiv, ku konci: O náhradě genitivu ad- jektivy a v článku
: -ův, -ova, -ovo). — U Plzně, Manětína
a na Plaště přivlastňuje se jedné osobě u
masc. příponou
-ovo, u
fem. příponou
-íno pro vše pády, rody a čísla. Udělal to přes
otcovo zákazy;
matčino šaty se mi líbí. Prk. v Listech filolog. II. 231. Vz o tom více v článku -
ův. —
Není-li řeč o majetnici jedné, určité, nýbrž o celém druhu n. rodu osob, neužíváme přípon -in (-ina, -ino), a
-ův (-ova, -ovo),
nýbrž jiných: žebrák — hůl žebrákova t. j. hůl jistého žebráka,
ale: hůl žebrácká = taková, jakou mívá žebrák kterýkoli, jakou mívají žebráci vůbec; vdoví, pastuší, otcovský, bratrský. —
U jmen zvířat se neužívá přípon -in a
-ův, aneb jen zřídka, poněvadž u zvířat vlastnictví vždy více na celý rod než na jednotlivce přenášíme: hadí, včelí, beraní, lví. Ale: Eva hadovou řečí svésti se dala (i. e. řečí jistého hada). Č. Vz -ský, í (přípona str. 566., b. ) —
Přídavná jména tato skloňují se jako přídavná jm. na -ův (ova, -ovo) zakončená. Vz Otcův, Tvoření slov.