9 Čeština
Čeština. Pěstování č ny ve školách XV. ? XVI. stol. Vz Wtr. Part. 553. ...

5 Čeština
Čeština. Č. má bohatosť řeči anglické, hlubokost německé, lehkosť a žertovnosť francouzské a lahodnosť ...

7 Čeština
Čeština a její nářečí. Vz Gb. Ml. II. 215. Její dějiny. Vz Ott. VI. 274. nn. Cf. Český (i dod.). ...

9 Verbalný
Verbalný. V-ným substantivům nevyhý- bala se dle Gb. stará čeština tak, jak se posud myslilo. Dle Flš. ...

5 Zužování
Zužování, n., die Verengung. Z. řeky, Us., vět. Mus. 1880. 127. Z. samohlásek. Proti některým samohláskám ...

1 Čeština
Čeština, y, f., na Slov. češina, vše, co če- ského jest, způsob, obyčej, zvl. jazyk; etwas Böhmisches, ...

6 Frakatý
Frakatý, befrackt. F. čeština = městská, ne lidu. Kos. Ol. I. 191. F. vojevůdce (ne- způsobilý). Kos. ...

2 Poněmčilý
Poněmčilý, deutsch geworden. P. soused, Us., čeština, Gníd., krajina, Sych. ...

7 Ocasnice
Ocasnice, e, f. = loktuše. U Češtína. — O., die Schwanzgerte beim Zeugmacher. Šm. ...

6 Genitisování, n
Genitisování, n. S umenšením toho iikání a g. čeština mnoho získá na libo- zvučnosti a dokonalosti. Koll. ...

7 Ošlechtěný
Ošlechtěný, veredelt. O-ná slovenčinou čeština. Sokl. II 542. ...

4 Veleslavínčina
Veleslavínčina, y, f. = písemná čeština z doby Veleslavínovy. Šd. ...

6 Francina
Francina. Franština jako: čeština, pol- ština, ruština, bulharština, srbština (Bačk. Výzk. 72.), ale ...

5 Žertovnosť
Žertovnosť, i, f. = žertování, die Scherz- haftigkeit, Spasshaftigkeit, Spassmacherei. Ros., D. Čeština ...

1 1. Ks
1. Ks (x) zní jako latinské x a řecké ? a může tedy jeho místo zastupovati. Jg. Této spřežky se čeština ...

8 Kostrbatý
Kostrbatý. K. čeština. Kos. v Km. 1887. 245. ...

6 Krunýřský
Krunýřský, Panzer-. K. čeština. Kos. Ol. I. 191. ...

1 Holomouc
Holomouc, e, f. Poněvadž obecná čeština o v násloví nemiluje, tedy mu předkládá v, h: voko, vopice, voves, ...

5 Cylindrovský
Cylindrovský. C. čeština. Kos. 01. I. 191.' ...

1 Jihlava (ne
Jihlava (ne: Jihlava, jestiť to na místě Iglavy od Igla, řeky; Němci jmenovali v listi- nách své město: ...

5 Zchlapěti
Zchlapěti, ěl, ění, zchlapívati, den Adels- rang verlieren, zum chlap d. h. unadelig werden Živnosť městskou ...

2 Plynný
Plynný,plynoucí, tekoucí, tekutý, fliessend, flüssig. P. části těla jako krev. P. jazyk, řeč. Nej. Plynné ...

1 G
(G je souhláska hrdelní. Průlina, kterou se béře proud mezi kořenem jazykovým a zadním patrem i čípkem, ...

6 -ina
-ina. Přípona tato znamená a) půdu: celina, mělina, tvrdina, sušina, mokřina, no- vina, červenina atd.; ...

3 2. Stýkati
2. Stýkati; setknouti, knul a kl, ut, utí = dohromady týkati, zusammenthun o. fügen; se = dotýkati ...

2 Průzev, průziv
Průzev, průziv, u, m., hiatus, Hiat, m. Chybný jest gt. průzvu m : průzevu, jestiť slovo toto z koř. ...

2 Prvotní, -tný
Prvotní, -tný, který z počátku byl, pů- vodní, ursprünglich, Ur-, Stamm-, Grund-. P. církev, hřích (prvopočátečný), ...

8 Slovo
Slovo. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 19., 74., 31. O skloň. v okolí Kroměř. vz Brt. D. I. 18., II. 19. ...

3 Slovanský
Slovanský, -sky, po -sku, slavisch. S. jazyk, národ. — S. země, Slavonia. Vz Slo- vansko. — Jg. Slovanské ...

2 Oblomiti
Oblomiti, il, en, ení, vz Oblámati; oblomo- vati; vůkol nalomiti, herum anbrechen; ohý- bati, beugen, ...

1 -ina
-ina, přípona jmen podstatných rodu žen. Němci mají z pravidla složeniny. Třetina, pětina, desetina, ...

2 Předsouvání
Předsouvání, u. P., kladení souhlásky před jinou hlásku v násloví. — a) Nemi- lujíc v násloví samohlásek ...

1 Libozvuk
Libozvuk, u, m., Wohlklang. L., zvuk uchu lahodící, sluchu příjemný. S. N. Libo- zvuk tomu chce, aby ...

1 Ho
Ho jest původně genitiv, jehož jen při životných mužských užívati lze na místě akkusativu, jako béřeme ...

1 Jejich
Jejich m. jich teprv od počátku 15. stol. Ht. Sr. ml. 234. Širší formy jejich (m. jich) užíváme, když ...

4 Vytisknouti
Vytisknouti, ul, ut, utí a tiskl, tištěn, ění; vytiskati, vytiskávati, vytiskovávati, vy- tiskovati ...

2 Nosovka
Nosovka, y, f. V staré slovanštině byl všeobecný zákon, aby všecky slabiky se končily samohláskou, jenom ...

3 Stahování
Stahování, n. S. (contraktio) jmenuje se ve zvukosloví zákon, podlé kterého dvě neb tři sousedící slabiky ...

1 -čan
-čan (pl. -čané). Vlastní jména obyvatelův ukončená slabikou -čan. I ve spisech nej- lepších historikův ...

4 Úředník, úřadník
Úředník, úřadník (zrušením přehlásky), a, úředníček, čka, m. Vz Úředlní, Úřadník. Nová čeština i jinde ...

3 Stříci
Stříci, střehu (zastar. střahu) žeš atd., střehou, střez (v obec. mluvě střež, poně- vadž, kdykoliv v ...

5 Bohatý
Bohatý, od bogB. Vz Mkl. Etym. 16. Bohatější. BO., Hus III. 107., Sv. ruk. 145. Stran odvození a významu ...

1 Dvojhláska
Dvojhláska, y, f., dvouhláska, diphthong, Doppellaut. Dvojhlásky vznikají ze dvou rozdílných samohlásek ...

1 Krájeti
Krájeti, kořen kri, Gb. Hl. 142. K. jest vzorcem sloves páté třídy. Kráj-ím, -íš, -í, -íme, -íte, -ejí; ...

1 Jer
Jer. Stará bulharština má dvě hlásky, které se v abecedě nazývají jery; b jmenuje se tvrdé nebo velké ...

5 Životní, -ný
Životní, -ný = k životu náležející, Lebens-. Ž. moc, Br., duchové, D., BO., Sych., žíla (pulsovní), Us., ...

6 Kralodvorský
Kralodvorský. K. břidlice (z okolí Krá- lova Dvora u Berouna). Bř. N. 256. K. ru- kopis. Hanka, Pal. ...

2 Přehláska
Přehláska, y, f., přehlasování, v mluvnici, der Umlaut. Přehláska jest proměna širo- kých samohlásek ...

1 Enallaga
Enallaga, y, f., řec, vyměnění, zaměnění, obměna. Rk. Verwechslung des Wortes mit dem andern. Enallaga ...

3 Skloňování
Skloňování, sklonení, die Biegung, Nei- gung. V. S. země. S. mysli = náklonnosť, náchylnosť k čemu. — ...

1 Čistý
Čistý : čist, a, o.; čistb m. čidtb, lit. czystas, lat. purus, skr. cudh, d přešlo před t v s. Schl. ...

7 U
Cf. Mkl. aL. 165., Gb. Ml. II. 146. U v Chodsku. Vz List. fil. 1891. 41. U, sym- bolický jeho význam. ...

1 Ě
Ě, či cyrillské jať je sice původem svým dvojhláskou, ale za pravou dvouhlásku přece nelze ho pokládati, ...

1 -li, -liž
-li, -liž (z: li-že), od slova předcházejícího vodorovnou čárkou se odděluje, aby se hned vidělo, že ...

2 -ovic
-ovic, dříve: -evic, přípona jmen podstat. označujících původ, nomen patronymicum: královic, císařovic ...

1 A se tedy proměnilo v e přehlasová- ním
A se tedy proměnilo v e přehlasová- ním: a) postupným (vz Přehlasování) na konci slov již v nejstarší ...

4 Vysouvání
Vysouvání, n. V. samohlásek jest vy- strkování samohlásek ku podstatě slov pa- třících. V násloví vysutou ...

1 Který
Který, v obec. mluvě: kerý. Vz T. Který z kořene zájmenného k% a srovnávací pří- pony terb, tera, tero, ...

3 Slabika
Slabika, y, f., lat. syllaba, z řec. övllaßi], tedy m. syllabika. S. jest hláska buď sama o sobě nebo ...

2 P
P jest a) dle toho, kde se náležité nastrojení mluvidel článkovacích v ústech vykonává čili kde se která ...

6 E
E jest samohláska lomená. Ale ne každé e vzniklo zlomením, často je střídnicí po- vstalou rozmanitými ...

1 Kněz
Kněz, e, m. (strč. kniaz). K. odvozuje Mkl. B. 31. z střněm. chuning, goth. kuní, genus; dle Grimma a ...

3 1. Sen
1. Sen, snu (po předložkách gt, sna: ze sna), sníček, čku, m. Ve skloňování e se vymítá, vz Ľ. Sen m. ...

1 Číslovka
Číslovka, y, f. Vz Číslo. Das Zahlwort. Skloňování číslovek v staré češtině vz Kt. str. 44. O skloňování ...

2 Příslovce
Příslovce, e, n., příslovka, y, f., ad- verbium, das Nebenwort. P. jsou neohebné částky řeči, kterými ...

1 Jenž
Jenž, jenžto (dříve onž) = který, welcher. Tohoto zájmena v již. Čech. neznají, snad obec. čeština vůbec. ...

1 Časování
Časování (conjugatio, Konjugation, Ab- wandlung) jest ohýbání časoslova dle čísla a osob, způsobů a časů, ...

2 1. O
1. O je původu podružného, není totiž hláskou prvotní, jako: a, i a u, nýbrž lomenou, vznikloť zlomením ...

3 Skrácení
Skrácení, skracování, das Abkürzen, die Abkürzung. S. věci nějaké: niti, provazu, dřeva, slov. Us. S. ...

3 Ř
Ř jest rozlišené r a obsahuje v sobě bytně měkké b nebo j, tak stojí na př. záře m. zar -/- ja jako duše ...

1 Lokal
Lokal, u, m., z lat., pád při skloňování. Lokal n. lokativ jmenuje se v mluvnici ten pád, kterým se prostě ...

1 L
L je 14. písmě v abecedě české a jedno z jazyčných plynných. Vz Hláska. Stará bul- harština neměla samohlásek ...

1 J
J jmenuje se je nebo jota a jest dle na- strojení mluvidel ústních podnebnice; střed jazyka vztýčí se ...

4 Y
Y jest samohláska retopodnebná, podružná, povstalo zlomenim z ui (vz Samohláska) a tak se článkuje, že ...

3 Slovo
Slovo syn dí tuto v jediném a výlučném smyslu; Tudy nemůže se slovo to jinak bráti, leč ve smyslu vůbec ...

2 Obměkčování
Obměkčování, n,, die Erweichung. Měk- kou výslovností jmenuje se výslovnosť pod- nebná, na př. při souhláskách ...

5 Zbaviti
Zbaviti, zbav, zbavě (íc), il, en, ení; zbavovati = způsobiti, aby kdo bez čeho byl, befreien, losmachen, ...

1 Dobrý
Dobrý, (dříve také: dobr, důbr, a, o); komp. lepší, superl. nejlepší; dobroučký, do- brounký, dobřičký, ...

5 Zápisník
Zápisník, a, m., zápisnice, e, f. = který n. která má na něco zápis, na koho zápis v knihách jest, zní, ...

4 -ův
-ův = přípona gt. pl. m.; v obecné mluvě jen ů. Je tam mnoho mužů. Vz Ů., Gb. Hl. 112. V listinách z ...

1 I
Samohláska i jest dle nastrojení mlu- videl ústních hláska podnebná; střed ja- zyka vztýči se k podnebí ...

1 Infinitiv
Infinitiv, u, m., způsob neurčitý (časo- slova). — a) Infinitiv jest jméno, přípona jeho -ti u přirovnání ...

2 2. Na předložka
2. Na předložka pojí se s akkusativem a lokalem. I. S akkusativem určuje předložka na 1. místo, k němuž ...

1 E
E je samohláska, kteráž stojí mezi hrdel- ným a a podnebným i, vznikajíc lomením samohlásek těchto (ai) ...

3 Složený
Složený; složen, a, o, zusammengelegt, zusammengesetzt. Složenýma rukama seděti. Jel. List s-ný se pečetí. ...

2 1. Přídavný
1. Přídavný. P. jméno, adjectivum, das Beiwort. Př. jméno znamená jakosť n. vztah, který se ne o sobě ...

1 Akkusativ
Akkusativ, u, m., pád čtvrtý ve skloňo- váni. V staré češtině rovnal se akkusativ jmen podstatných rodu ...

4 Transgressiv
Transgressiv, u, m., z lat. = přestupný způsob, přestupník, přechodník, poněvadž se jím vztažná zájmena ...

1 Instrumental
Instrumental, u, m., sedmý pád ve sklo- ňování jmen. Instr. sg. 3. sklonění (Žena) měl v staroč. pravidelně ...

3 Supin-um, a
Supin-um, a, n., lat., z řec. vntios, do- stižný způsob, jest tvar substantívni (Bž. 167.) rovněž tak, ...

4 U
Místo u psávali 11. stoletím počínajíce v násloví také v, v 15. století skoro vý- hradně; ve 13., 14. ...

1 Co
Co, což. Co, gt. čeho, dat. čemu, akk. co, lok. v čem (v obec. mluvě: v čom; vz o se přehlasuje), instr. ...

1 Genitiv látky, kolikosti a oddílu
Genitiv látky, kolikosti a oddílu (tento nazývá se genitiv celku nebo celkový či partitivní), které se ...