4 Uhel
Uhel, gt. uhle, uhlík, u, uhlíček, čku, m. = těleleso vypálené, die Kohle. V. U. dře- věný, Us., řeřavý ...

4 Úhel
Úhel, úhlu (dříve a nyní na Slov. gt. úhla), m. Vz Manžel. Ú. = kout, der Winkel, lat. angulus = místo, ...

7 Uhel
Uhel. Cf. Mkl. Etym. 223. a., Kram. Slov., Uhlí. U. dřevěný, Schd. I. 303., du- sičnatý, 305., zvířecí ...

7 Úhel
Úhel. Cf. Kram. Slov. Ú. = vnitřní od- chylka dvou sousedních boků či stěn těles- ného úhelníku. Jd. ...

8 Uhel
Uhel. 0 původu cf. Gb. H. ml. I. 47. Cf. násl. Uhol a Uhoľ. U. = uhlí, palivo (kollekt.). Hledík. Má ...

8 Úhel
Úhel. O pův. cf. Gb. H. ml. I. 47. ...

9 Uhel
Uhel. Uhoľ žeravý hreje druhý. Zát. Př VIII. 344. ...

9 Úhel
Úhel n. uhel v měřictví a uhel (uhoľ) z pece. Rozb. král. 58. ...

10 Uhel
Uhel. Hasne u. odervaný druha svého. Sbor. čes. 18. ...