Kámen
Kámen. K. v lidovém podání. Vz Zbrt. Pov. 41., 158. Pěstí kámen neroztlučeš; K. by se byl na něm ustrnul (tolik zkusil); Je mlčenlivý jako k. v studni. Nár. list. 1891. č. 182. odp. feuill. Hoď k. do vody (zabudni na to); Kameň dujú (tajnou radu vedú). Phľd. 1894. 195., 441. Měkka voda tvrdy kameň ohlodá; Lepši je kameň nechať ležet a vodu běžet. Slez. Nov. Př. 128., 275. K. snadno vyhodíš, ale trefíš-li, kam míříš ? Šml. VII. 161. To všicko jedno: kamenem o hlavu alebo hlavu o k. Šariš. Phľd. 1895. 378. Mnohý k. tepruv s cesty svrže urazí se oň. Tov. (Vlč. Lit, 215.). — K. = nemoc. Léčení k-ne na Slov. Vz Phľd. XII. 565., Mtc, XVIII. 215. — K. modrý, míst. jm. podle maďar.; ľud jej zove Hradom. Phľd. XII. 75.