Kamenec
Kamenec. Vz Bř. N. 120., 121., Schd. II. 40., KP. III. 64., Šfk. Poč. 608., Schd. I. 337., 338., 347., KP. IV. 720., Kram. Slov., Slov. zdrav., Mllr. 11., Rk. Sl. Usně činná z k-nce, weissgaares Leder; Z k-ce vydě- lati, weissgerben; Činnosť z kamence, die Weissgare. Šp. Otravy kamencem. Vz Pelc 449. — K. = hrad, kroupy, sutky. K. pobil role a vinice. Slov. let. II 66. K. je v obla- koch zamrznutý dážď, ktorý vo väčších lebo menších kryžkách dolu padá. Hdž. Čít. 156. — K. = místo plné kamení, der Steinplatz. Val. Vck. U Místka. Škd. — K. = řečisko (řečiště) kamenité, není štěrk. Mor. Brt., Tč. Cf. Kamencovitý, Kamenco. — K. = kameničky, brusničky, keř malý s červenými jahůdkami v půdě písčité ro- stoucí. Kudy ji nesli mládenci, tam jsou vyrostly kamenci. Obzor 1885. 197. — K., myslivna u Chlumce n. Cidl., sam. u Tur- nova; Kamenetz, dvůr u Hranice na Mor., sam. u Holic a u Rokycan; Stegreifen, ves v Policku; Weissgrün, ves u Rokycan; K. Nový a Starý, Neu-, Alt-Steindorf, vsi u Po- ličky: Stein, mě. u Kremže v Rakousích; Stein am Anger, mě. v Uher. PL., Šb. D. ř. I. 42., Tk. I. 46., 508., V. 48., VII. 413., Rk. Sl., S. N., Blk. Kfsk. 1331., Sdl. Hr. 1. 1251. - K, os. jm. Tk. IV. 729., V. 137., Sdl. Hr. II. 150., 162. — V čl. tomto oprav: kamencové modřidlo v: k. mořidlo.