Kamýk
Kamýk, u, m. = kamének. Cf. Mkl. Etym. 110. Dám jemu k. stkvúcí a na tom k-ku jmě napsáno (calcnlus). ZN. — K. = skal- natý vrch, der Felsenberg. S1. les. — K., Kamaik, mě. u Sedlčan, vsi u Středokluk a u Litoměřic; Kameník, ves u Klatov; Kamiegl, ves u Veseřic (Bezdružic); Ka- minken, dvůr u Rokycan; Wildberg, ves u Prachatic, PL.; Bergreichenstein, osada v Dolu. Rakousích nedaleko čes. hranic. Šb. D. ř. I. 42. — Pal. Rdh. I. 138, Tk. I. 610., II. 399., III. 649., IV. 729., V. 244., Bik. Kfsk. 389., 227., 816, Sdl. Hr. 22, S. N., Rk. SI. — K., os. jm. Dal. 171., D. ol. VIII. 40., Tk. 1. 479.