Kanouti
Kanouti (m. kapnouti, vz Gb. Hl. 111. ), nul, nutí = kapati, tröpfeln, triefen, träufeln. — abs. Neteče-li, aspoň kane. Ros. — komu kam. Pleská, co mu slina na jazyk kane. Prov. — jak. Potokem (instr. způsobu) mu slzy k nohám kanou. Ht. Kane v potoku. Kom. — odkud. Slzy radosti kanuly mu s očí. Hanka. Z kamene slza nekane. L. — komu po čem. Slzy kanuly jí po líci. Ml. — co = v kapkách spouštěti, in Tropfen fallen lassen. Jg. Káňov, a, m., rybník u Třeboně. Jg.