KantorKantor, a, kantůrek
, rka
, m., lat. = zpěvák, der Sänger, Vorsänger, V.,
pě
vec
chrámový; ředitel sboru chrám, pěvcův a po- něvadž býval ředitelem národní školy, tedy kantor také = první učitel
, der Kantor, Schul- meister. S. N. Míti na sebe kantora (-= učitele, ostrého dohlížitele). Jg. Nás malé žáky trescí
, ale kantorů nechají (Dat veniam corvis, ve- xat censura columbas). Ms. Kr. trub. Kan- tora rváti neb s kantorem
se rváti (práti) = dáviti se, sich erbrechen, nach Speier appel- liren. Vz Dávení. V., Č., Lb.