Kárati
Kárati, kárám a káři, al, án, ání; kárá- vati = trestati, strafen, züchtigen; domlou- vati, napomínati, schelten; se = trestati se; káti se, sich bessern. Jg. — abs. Kdo kárá, ten miluje. Pk. — koho na čem: na zdraví, na cti, na těle, na penězích. Jg. — koho čím: lenstvem. Vz Lenstvo. K. koho hrdlem, L., strachem. Har., V. — 2. = domlouvati, napomínati. — co, koho. Hrnec kotel kárá, černá sta oba. Šilhavý slepého kárá. Prov. Jiné káráš, sám se plíháš. Lb. Vz Pleskati se v čem. Meč křivdy kárající. L. S. 52. — koho čím: řečí, Št. N. 305., slovy. Jg. — koho z čeho: z neposlušenství. Br. K. koho z hřiechu. Št. N. 139. — Anth. II 29., Tov. 103. — koho za co: za viny. Č. — pro co: Brs. 96. — se kým, čím: příkladem jiných se kárati (káti se). V. — se s kým. Netřeba to dítě bíti, ani se s ním kárati. Us. — že. Káral ho, že neposlechl. Us. — s adv.: přísně někoho k. — koho skrze co, šp. m. z čeho, pro co. Kdyby skrze s akkus. se položilo, značil by se tím pro- středek, kterým káráni se děje: Lid z ne- poslušenství káral skrze svého sluhu. Brs. 90. — K. koho k vůli něčemu šp. m.: o něco, pro něco, za něco, z něčeho. Brt. Km. n. b. II. roč. 157. — Kárati, v Krkonoších: do- hejbať. Kb.