Karta
Karta, y, f., z lat. charta, tuhý list pa- píru, list, ein Blatt Papier. — K. návštěvní, Visitekarte. — K. zeměpisná, Landkarte. Vz Mapa. — K. hrací, kart, u, m., karty, pl., Spielkarte; Kartenblatt; a) trapulky, původu it.: kopy (číše), denáry (peníze), špády (šavle), baštony (holi); b) francouzské: kříže (trefle), srdce (coeur), kostky (carreau), lopaty (pique); c) německé: žaludy, bubny, zelené, červené. Eso=touš, jednička; král; kaval (jezdec; dáma; svršek); chlapec (zpodek). K. k hraní, k hádání n. vykládání, ke kouskům kejklíř- ským. Hádáni z karet (vykládání karet). S. N. K. ke hře. V karty hráti. Kom. Hra v k. n. karetní. V. Dali se do karet n. do kartův. Us. Sejmi ty, já dávám karty. Us. V karty si hoditi. Us. Hry v karty: strašák, vojta, cvik, šest a dvacet (šístka), taroky, bulka, Max, whist, černý Petr, zamrzlík, mariáž (z fr. mariage) půldvanáctá atd. Karty na stůl! Us. Přiznávati v kartech n. v kartách barvu (kartu). Jg. S hloupým v karty, s moudrým v žerty. L. Béře od karet i od světla (když kdo při jedné věci dvojí zisk chce míti). Jg. Ještě karty na stole (kdo ví, jak to do- padne. Vz stran přísloví: Konec). Ros. Ne- chce se mi karta obrátiti (lepší býti). Jg. Po půl noci karta se obrátí = pozdě; Karta se obrací = pěknou kartu dostává jiný. Da. Dívá se (hledí, kouká) mu do karet (do kartu) = pozoruje jeho kroky, činy, jednání. Karty vykládati (z nich prorokovati). Jg. Kde k-y šustí, tu moli šat nežerou (vz Hra, Hráč, Šetrnosť); I s dobrou kartou můžeš prohrát' (vz Štěstí); Kdo má peníze v kapse, může jíti do karet (kdo má nazbyt, může pozbyt). Vz Zisk. Lb. Zle v karty hráti a trumfy ne- znáti. Pk. Vz Barva. K-u přebiti, stechen, odbiti, abstechen. Mřk.